Autoškolu jsem udělal, napočtvrté

Je jednoduché psát o věcech, které se člověku daří. Ale já už pár dní chovám respekt vůči tomuhle článku (autorkou je @matkanaodstrel). Jsa inspirován, píšu o autoškole. A autoškola je to poslední, čím bych se mohl chlubit.

(domněnka:) Spousta řidičů si udělá papíry na auto hned v osmnácti, s tím že jim to zaplatí rodiče.

To nebyl můj případ. Jednak by mi to rodiče nezaplatili (protože prostě nemohli) a jednak jsem auty hluboce pohrdal. Tehdy, v osmnácti, pro mě byly peníze obrovský problém. Přišlo mi nepředstavitelné, že bych nějak zvládal shánět peníze na benzín (nebo na údržbu(!)). Mým snovým dopravním prostředkem bylo kolo. I s kolem za pár kaček lze dojet docela daleko a stojí to jen námahu.

Hlavní problém byla ale moje sebedůvěra. Řízení mi přišlo obrovsky složité, komplikované a já si pro něj připadal neschopný. Možná proto se ve mně vyvinula taková láska ke kolům… Prostě jsem měl strach, že auto nikdy řídit nezvládnu. (V tom dost hrálo roli i moje okolí. Nikdo mi řízení nevysvětlil, nepřiblížil. Natož aby se mě snažil nadchnout.)

A pak tu byla praktičnost toho mít řidičák… Auto jsem fakt k ničemu nepotřeboval. Dojezdové časy jsou po Hradci Králové mnohdy lepší na kole (zvlášť když započítáte parkování). Jen výjimečně jsem potřeboval převézt něco, co by se mi nevešlo do batohu…

Takže v osmnácti:

  • jsem na řidičák neměl peníze
  • jsem řídit vlastně ani nechtěl
  • jsem se strachoval, že řídit nezvládnu
  • jsem pro řidičák neměl praktické využití

Pak mi bylo dvacet, dvacet pět a nic se nezměnilo. Průběžně vyvstávaly okamžiky, kdy jsem si říkal: „Teď by se mi řidičák hodil.“ (Ale nic zásadního, nikdy to nebyl vyložený problém.) Doba kdy bych měl na papíry dost peněz nastávala v okamžicích, kdy jsem neměl dost času a obráceně.

A pak byl najednou únor 2017. Měl jsem dostudováno, minimum závazků… měl jsem i nějaké peníze. Doba zkrátka uzrála. Postavil jsem se k tomu čelem. Jene! Teď si ten řidičák uděláš.

Od osmnácti uplynulo devět let a já jsem možná trochu zmoudřel. Uvědomil jsem si, že není jediný racionální důvod, proč bych neměl řízení zvládnout. Moje sestra řídí, i můj (ne úplně bystrý) bratranec řídí s přehledem. To zvládnu. A nejsem žádný ořezávátko, tak si to odjezdím v Praze.

Ehm.

Dostal jsem tip na skvělou autoškolu (díky Terko!). Před první jízdou jsem si přečetl Yuhůovu helpku na auto (Helpka mi dost pomohla, je fajn, když něco s tak strašným uživatelským prostředím jako jsou auta, je alespoň lidsky popsáno.)

Už po druhé jízdě jsem prozřel. Na samotném řízení vůbec nic není. Hlavní problém je provoz (ostatní auta). Sekundární problém je, že jsou auta tak blbě navržena. (Iritovalo mě, že víc jako polovina věcí na palubní desce souvisí s rádiem a klimatizací… Tohle by fakt šlo vyřešit líp. Ale postupem času jsem to přijal, protože je to problém, který je tak nezmizí.)

A tak jsme jezdili, Prahou, přes ty nechutně široké křižovatky, po dálnici, v tunelech. Jezdil jsem o dost líp, než bych do sebe řekl. Jasně, dělal jsem chyby, hlavně proto, že jsem si byl nejistý. Pan Dovrtěl uměl vytknout chyby, ale měl i tu opačnou (a mnohem vzácnější) vlastnost – uměl pochválit. (Asi to má naučené, ale… to tomu neubírá na hodnotě.) Měl jsem pocit, že autoškolu normálně udělám Pak se mi stal rozchod… A… moje sebevědomí zase skočilo do hlubin. Pocit, že je moje snaha nedoceněná a že mám prostě smůlu byl zase značný. Na jedné jízdě jsem cítil takovou beznaděj, až jsem se rozbrečel…

Drtil jsem testy. No… vlastně jsem se učil jen tím, že jsem pořád dokola testy opakoval. (Jak jsem později, v knize Nauč se to! zjistil, zvolil jsem z pohodlnosti dost efektní způsob učení. 🙂 ) Při psaní testů na ostro jsem ztratil dva body a byl jsem na sebe pyšný. (Neprávem, všichni, kdo mi sdělili svoji úspěšnost napsali testy na plný počet bodů.)

Už se sebou a nedostatkem sebevědomí umím docela pracovat. Mnohdy až neuvěřitelně efektně. U autoškoly jsem až tak efektní nebyl, ale postupem času jsem zase uvěřil, že tu autoškolu s přehledem udělám. Když se mě pan Dovrtěl zeptal, zda bych nechtěl mít jízdy s komisařem za 14 dní… Tak jsem na to kývnul. Pak jsem měl najednou všechny jízdy odjezděné a nastal den D. Po dvouhodinovém čekání nadešel čas pro JÍZDU a po 3 minutách bylo jasné, že jsem skončil.

Neva no… ne každý udělá autoškolové jízdy napoprvé. A já je neudělal ani napodruhé. Jene! Takových peněz! Za to by bylo běžeckých bot a ty to investuješ do dalších zkoušek a jízd a výsledek nula. Dal jsem hlavu dohromady:

  • prvně jsi byl prostě nervózní, a zařadil ses do špatného pruhu, to se stane
  • podruhé jsi trošku zazmatkoval a to spustilo vlnu drobných chyb (a ten komisař měl asi něco proti pohledným blonďákům)
  • potřetí to už vyjde, pohlídáš si zásadnosti a bude

Tak jo, třetí pokus. Drobný zaváhání (chtěl jsem odbočit v místě kde odbočka ještě nebyla – ale včas jsem si to uvědomil), ale nic fatálního. Prý jsem působil křečovitě, ale na tom snad schopnost splnit zkoušku nestojí. A pak pan komisař povídal, dlouho…

Po zkušenosti s třetím komisařem jsem došel k názoru, že ten druhý komisař proti pohledným blonďákům nic neměl.„No… je to tak na hraně, nevím zda vám to dát, či nedát. Kdybyste jezdil s automatickou převodovkou, tak by to asi bylo v pohodě…“ Hmm. Mno.

Tak mi to kvůli té křečovitosti nedal.

A já zahořknul, cca 14 000,- a řidičák nikde. Děs. Začaly prázdniny, tábor… a já hodil autoškolu za hlavu.

S koncem prázdnin přišel telefonát z autoškoly. (Teď dělat autoškolu! To ani náhodou! Někdy později…) Pak přišel telefonát na konci září… „Ty jo… v říjnu se mi to teda moc nehodí.“ „No… máte namále. Jízdy musíte mít hotové do 18.10. jinak o všechno přijdete a musel byste se znovu zapsat do kurzu.“ (Au. WTF!!!) „Aha no… Tak já to nějak zvážím a dám vám vědět.“

Tak jsem to zvážil. Plánovaný výlet do Itálie jsem hodil za hlavu, převedl jsem si autoškolu do Hradce Králové (vůbec nic na tom není, stačí donést dokumenty ze staré autoškoly do nové…).

Před samotnou zkouškou jsem měl ještě tři jízdy – ať si to připomenu a ať poznám Hradec. Po první jízdě instruktor mluvil o tom, že pokud ty jízdy neudělám, tak druhou přihlášku nějak ošulíme a budu to mít levnější. A já jsem odpověděl, že ty jízdy raději udělám už toho 16. 10., protože mi to tak připadá jednodušší. Po druhé jízdě mluvil instruktor o tom, že by těch jízd bylo potřeba víc, ale že už na to není čas. Na třetí jízdě jsem udělal spoustu chyb. Instruktor (soucitně?) mlčel a já byl za to rád.

Pak přišel den D (už čtvrtý…) První myšlenky: Jene! Když to neuděláš, tak přijdeš cca o 17 tisíc a nebudeš mít vůbec nic. Druhé myšlenky:Vůbec nemyslím na to, že to neudělám. Myšlenka o tom, že to neudělám vůbec neexistuje. Zkrátka… nervozita by se dala krájet.

Přišel komisař, nasedli jsme a jeli jsme. Měl jsem pocit, že při posledním pokusu v Praze jsem byl mnohem líp připravenej, všechny ty přednosti a křižovatky a rychlosti, jsem měl tehdy líp zažité. Jenže… Hradec je asi tak tisíckrát jednodušší, než Praha. Při jízdě jsem prostě věděl, kam jedeme, co mě čeká za zatáčkou, kde se hodí podřazovat atp. A pak jsme dojeli. Zaparkoval jsem, vypnul motor, zatáhl brzdu, vyndal klíčky… a v duchu vydechl.

A bylo to.

Co si z toho všeho odnáším:

  • je nesrovnatelně těžší dělat autoškolu v Praze, než v Hradci (a řidičák lze dělat i v mnohem menších městech)
  • od ukončení výcviku musíte mít autoškolu uzavřenou do půl roku
  • hodnocení jízd je subjektivní (Nebyl by problém statistikou doložit, že u některých komisařů je významně vyšší/nižší úspěšnost než u jiných. Zkrátka, nestačí se dobře připravit, musíte mít taky štěstí na komisaře.)
  • není problém změnit místo výcviku autoškoly
  • autoškolu může (nakonec) udělat i netechnický antitalent

PS: Už prostě normálně řídím. Dnes jsem vezl synovce do škol(k)y, všichni přežili, nikoho jsem nenaboural. B-) Ještě pár měsíců a řízení pro mě třeba už ani nebude stres.

PS2: Různé dopravní prostředky jsou výhodné/užitečné v různých situacích. Já mám ale jasného favorita.

 

6 Komentářů

  1. Zpětné uporoznění:280 znaků, referenda a RQ | Marek Numerato: Osobní blog

  2. Tak teď mě mrzí, že jsem tento článek nenašla dříve. Pročítám si ho trošku s křížkem po funuse i když teda všechno nakonec dobře dopadlo. Děs s názvem autoškola mi trval osm měsíců. Řidičák jsem si také začala dělat až v šestadvaceti. Poprvé jsem ho teda dělala už v osmnácti, jako předmět na střední. Tehdy jsem poctivě chodila na teorie a dokonce odjezdila jízdy se starším nerudným učitelem, který podle mě křičel i ze spaní. Potom přišla závěrečná zkouška a já po pěti minutách vyletěla… verdikt nezastavila jsem na stopce. No co, předmět jsem měla uzavřený a auto mi před barákem nestálo. Takže jsem se na to vykašlala… Dělat řidičák znova jsem potom neměla důvod, jsem pražák využívající všech výhod Prahy. Takže jsem si další roky vystačila pouze s mhdčkem. Až časem mi začalo docházet, že jsou situace, kdy je umění řídit víc než nutné a vydala se do autoškoly. Jízdy během kurzu mi přišly v pohodě. Učitel mě většinou chválil a já se na zkoušky snad i těšila. A potom opravdu přišly, testy na 49 bodů a jízdy hotový děs. Poprvé jsem je neudělala za nevyřazení na červené. Nevadí příště to dám – utěšovala jsem se. Podruhé jsem byla tak nervózní, že mi to během pár minut třikrát chcíplo a bylo vymalování. Tak třetí pokus… stačilo si najet trochu dál při odbočování doleva… Měla jsem toho akorát. Na každou zkoušku jsem čekala víc jak měsíc a v mé autoškole na moje kondiční jízdy nebyl čas. Tak jsem se do toho už moc nehrnula. Až když jsem zjistila, že na dokončení mám už jen měsíc. Kamarád mi doporučil přejít do autoškoly, kde i on před lety řidičák udělal. Přišlo na řadu pět jízd a závěrečná zkouška, kterou jsem kvůli nervozitě neudělala znova… byla jsem si až moc nejistá. Tehdy už jsem byla fakt přesvědčená, že se na to vykašlu. Ale nechala jsem se okolím přesvědčit a na svůj poslední možný pokus jsem šla. Asi se komisař nad nešťastnou duší slitoval. Byla jsem stejně nervózní, ale žádnou chybu jsem už tentokrát neudělala. Až na tu nervozitu v pořádku, říkal a smál se když mi podával protokol o úspěšném absolvování zkoušky…
    Můj závěr: V Praze je udělat řidičák peklo… nic méně si opravdu nikdo nic nedělejte z toho, že se to na první pokusy nedaří. A hlavně si nenechte nakukat od šťastlivců, kteří to dali na první pokus, že za volant nepatříte! Upřímně si nemyslím, že bych byla v provozu o tolik horší než oni :D!

  3. Děkuji za článek! 🙂
    zkusím ho doplnit o své poznatky – dělal jsem obě autoškoly v Praze (motorku i auto) Motorku hned v 16ti (nechtěl jsem na nic čekat 😀 ) a auto přirozeně hned v 18ti. Motorka šla jako po másle, udělal jsem to na poprvé, děsně jsem si to užil a mám pocit že mi to šlo samo. V 18ti, před maturitou, nevyspaný a otrávený jsem šel do autoškoly s tím že to bude brnkačka jako motorka. Och jak já jsem se šeredně mýlil. I přesto, že jsem jezdil už 2 roky na motorce mi auto dělalo problém. Z nějakého důvodu mi do toho chybí asi nějaké buňky. Komisaři byli PŘÍŠERNÍ. Opravdu na jejich hodnocení není nic objektivního. Nakonec jsem to udělal napopáté a nebyl jsem ze svého okolí jediný. Takže na tom nejsi vlastně vůbec zle 😀

  4. Tak todle jsem potřebovala před týdnem jsem dělala zkoušky podruhé a neúspěšně , jelikož jsem jela kolem zaparkovaných aut víc jak 20km/h a při odbočování jsem vjela kolem na plnou čáru. Poprvé to bylo z důvodu že jsem se nerozhodla na 20let nefungujících přejezdech u uhelných dolů. Nevadí na potřetí se to určitě povede.s učitelem jezdím parádně, ale s komisařem mám strach i řadit 😁 nevím proč prostě si jedu na 2prevodovy stupeň 30km/h prázdným městem 😁 ten strach musím odbourat, snad se pro mne najde nějaká jízda na víc abych si to mohla před testama zopakovat 😍

  5. Ahojky lidi já jsem měla to stejný.Sice testy jsem udělala hned napoprvé, jízdy napoprvé jsem vůbec nezvládla. A teď ne dne 1. Srpna jsem měla další jízdy ale zase toho stejného komisaře. A zase mě hlásí nezlobte se slečno ale já to vám nedám pro dnešek. A to jsem měl stejného komisaře a jako napoprvé. A to jsem se dneska tak u toho volantu ne třepala jak poprvé s komisařem. No tak uvidíme napotřetí ale už jsem z toho taky zoufalá protože taky už mě to stálo hodně peněz

  6. Taky jsem udělal autoškolu na počtvrté. Od té doby jsem řídil asi jenom jednou, a teď po dvou letech si dělám kondiční jízdy v Praze na automat, protože už tak mám co dělat, abych se v té Praze zorientoval. Je to opravdu stokrát horší než v Klášterci nad Ohří.
    No kvůli operaci jsem neřídil teď asi 5 týdnů, a předevčírem jsem měl zas jízdu. Dost blbé, nedal jsem přednost tramvaji, kterou jsem udělal. Ty kondiční jízdy v podstatě dělám, abych překonával sám sebe, protože to je pro mě opravdu stres a výzva. Jinak bych se bez řízení naprosto obešel :).

Napsat komentář: Honza Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *