Výchova k samostatnosti

Moje drahá sestra si dělala průzkum na trhu pracovních příležitostí. Jednoduše tak, že zavolala na Úřad práce a ptala se, o jaké absolventy je zájem, které obory jsou ty top, co případným uchazečům schází za schopnosti/kompetence… Dostalo se jí stručné odpovědi, že je poptávka po absolventech technických a sociálních oborů. Co se týče…

Pokračujte ve čtení

Norsko, Švédsko, Finsko a jejich vlajky

Nedokážu vystopovat, kde se ve mně vzal pocit, že Norsko, Švédsko a Finsko k sobě tak nějak patří. Asi že jsou souhrnně nazývány Skandinávské země. Ta informace kolem mě zkrátka lítala, až jsem ji přijal za vlastní. (Tomu s těmi Skandinávskými zeměmi nerozumím… Finsko na skandinávském poloostrově není. (s trochou vůle maximálně tak 5%…

Pokračujte ve čtení

Romantický pohled na minulost

Tenhle článek je jen (prach)sprostý výstřižek z knihy Racionální optimista. Ale mě tahle pasáž zkrátka zaujala. Tne totiž do živého – svým způsobem vidím minulost lákavou i přes zmíněná negativa. 🙂 „Připomínat to všechno by nemělo být nutné, jenomže se ukazuje, že to nutné je. Mezi námi je řada lidí, kteří si…

Pokračujte ve čtení

Offline jízdní řády

Je tu řeč o androidí aplikaci CG Transit, kterou s sebou nosím pár týdnů v telefonu a nemůžu si ji vynachválit. Oproti klasickým jizdnirady.idnes.cz je fakt vymakaná, a co je hlavní! Funguje offline. Nemůžu se rozhodnout, zda offline jízdní řády zařadit spíš do kategorie lifehacky, nebo věci co mi dělají radost. Tahle aplikace mně dost…

Pokračujte ve čtení

Z tlouštíka (skoro)hubeňourem

Inspirací ke článku je mi kniha Drewa Manninga: Z hubeňoura tlouštíkem a zase zpátky. Poděkování si zaslouží @trianhart – bez jeho recenze bych po knize nesáhl, ač jsem o ní už pár měsíců věděl. Kniha dokumentuje pokus Drewa Manninga, osobního trenéra, který za půl roku nabral 34 kg, aby je za další…

Pokračujte ve čtení

Jak mi v Bille zvedli náladu.

To si takhle v Bille stojím ve frontě a když přicházím na řadu, tak periferně zahlédnu slečnu pokladní. A ta slečna pokladní říkala : „Kdy mi to jede?“ To jsem tedy moc nechápal… Koho se ptá? Nebo je to samomluva? Chlubení před kolegama, že ona už jde domů? Nic z toho. Ptala se pokladního…

Pokračujte ve čtení

Ze zubařského křesla

Gamety rodičů mi daly do vínku různé geny. Z některých jsem nadšený (183 cm je prostě optimální výška, nechtěl bych ani o kousek míň či víc.), některé mě štvou (nemám rozsahy v kotnících – takže neudělám dřep s patou na zemi), celkově ale můžu být rád. A často taky rád jsem. A pak jsou tady…

Pokračujte ve čtení

Labutí romantika z metra

Bylo úterý večer, doprovázel jsem ji k metru (rozuměj k dopravnímu prostředku, nikoliv k měřidlu/jednotce délky). Hodiny nad eskalátory ukazovaly 22:18:13 (nebo tak nějak) a já říkám: „Ha! Ještě čtyři minuty a je tu labutí hodina.“ (Ona mě už nějakou dobu zná, takže ví co se rozumí labutí hodinou. Vy ostatní se to můžete dovzdělat…

Pokračujte ve čtení

Máme slavíka?

Dnes je ten význačný den. Ne, nežením se. Ani jsem neobjevil lék na léčbu rakoviny, smůla. Mám narozeniny, je mi 25 let. Nelíbí se mi to. Už 23 vypadalo jako hodně. Ale tenhle příspěvek nemá být povzdech nad tím, že jsem starej pes. Svému okolí nejsem lhostejný – dokonce vědí…

Pokračujte ve čtení

Ela má mámu, máma má Elu

Vážně, jmenuje se Ela. Ne Elisabeth, nebo Eliška, nebo co já vím, prostě jen E – L – A, a basta. Ela je sympatická malá žába (teď ji je tak 11 možná 12 let (?)), párkrát jsem se ní střetl na táboře a na víkendových akcích. Elu pěkně štvalo když jsem říkal…

Pokračujte ve čtení