Jak jsem battloval proti Plummovy

Byl začátek září a já jsem se děsně nadchnul projectem Secret Walls. Dva kreslíři, dvě kreslící plochy o rozměru 2,5 x 2,5 metru, černá a bílá, fixy a akryl, 90 minut času. Kdo získá víc ze tři bodů, tak vyhrál a postupuje do dalšího kola s dalším kreslířem.
Bylo mě jasný že nemám potřebnou prestiž/úroveň/vzdělání abych se takovýho betlu mohl účastnit. Ale přesto… tak aspoň doma – neoficiálně. Hned druhý den jsem se rozjel do města (Hradec Králové) nakoupit fixy a papír na kterej by se to dalo nakreslit.
Jo, bylo to naivní. Tlustý fixy nejsou problém (červená, zelená, svítivě oranžová…), ale jak chcete ČERNOU, tak to problém je. Tu musíte koupit v graffiťáckým obchodě. S pomocí google zjistíte, že tyhle obchody máme v Hradci dva. A s pomocí vlastní persóny zjistíte, že oba dva už zkrachovaly… Nenabrečíš, holt si vystačíš s lihovkou… (Ty nejlepší máme v Hradci tady).
Tak ještě papír. To byl fakt problém. Napadaly mě různý varianty od bílýho sololitu, plastovejch desek, krycí plachty, přes slepování čtvrtek A1 až po použitý plakáty z kina.
Mno zkoušel jsem získat ty použitý plakáty, protože ten materiál přesně odpovídal mýmu očekávání a navíc by mohl bejt za hubičku. Ty lidi za pultem byli většinou dost milý, ale nikdy mě nepomohli. Čest světlé výjimce, kterou je BIO Centrál (Mám slíbený megaobří plakát, ale zatím je stále ve výloze, neb je aktuální.).
Nakonec jsem rezignoval, nakoupil šest archů balícího papíru (144 x 90 cm) poslepoval je herkulesem a ziskal kýžených 2,5 x 2,5 metru. Ale žádná sláva to nebyla, měl jsem o tom pochybnosti – nebylo to úplně precizně slepený, dost jsem to pomačkal, a tak…
Pak přišel den D. Neměl jsem moc možností kam ten papír pověsit, vlastně jsem měl jednu jedinou, a za tu jsem byl rád. Papír jsem chtěl přilepit izolepou, ale na to byl moc těžkej a izolepa málo lepivá… Nakonec zvítězila nastřelovačka sponek. (Pevně věřím že až to sundám, tak po sponkách nezbudou stopy… Stejně tak ségra a její manžel, na jejichž dům jsem ten papír přidělal.) Prohlídl jsem si svoji práci a zděsil jsem se! To je tak brutálně pokrčený, špatně slepený a nejde to napnout! Ale přece to teď nazabalím žejo…

01

Samotnou kresbu jsem měl promyšlenou, za imaginárního soupeře jsem si vybral Plumma. Díky jeho blogu jsem se o Secret Walls dozvěděl… Připravil jsem si fixy a šlo se na věc.

02

Samotnej proces nekomentuju. Z výsledku nejsem nadšenej. (Ujíždí tam tolik věcí až se mi chce brečet.) Ani se nemám na co vymlouvat. Akorát jsem neměl ty tlustý fixy (a všechno jsem musel desetkrát obtahovat, což mě zdržovalo).

Ale zase lepší doběhnout jako poslední, než nedokončit, nebo vůbec neodstartovat. Ty čtyři roky s Illustratorem v ruce holt dělaj svý. Perspektiva pro mě není důležitá. Jsem zvyklej že si můžu s vektorama pohrávát donekonečna, tady člověk nakreslí špatně jednu čáru a už to horko těžko zachrání.
Jako je to dobrá zkušenost, ale… nadšení moc nepociťuju. Tedy z výsledku, samotný kreslení mě moc bavilo. Takovej ten tlak omezenýho času: Moc si to nerozmejšlej, hlavně kresli! 

A co je důležitý! Dostal jsem tu zpětnou vazbu – neumím kreslit, ale to natrénuju. Jakože postavy mě pořádně nešly nikdy – natožpak v takovýmhle měřítku. Ale s tou perspektivou to bejvalo lepší. Je načase zase brát do ruky sešit a kreslit, to je celé! A jednou se s Plumem třeba utkám doopravdy 🙂

A takhle to nakonec vypadá:

03

Více fotek (z průběhu a tak vůbec) máte tady.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *