Máme slavíka?

Dnes je ten význačný den. Ne, nežením se. Ani jsem neobjevil lék na léčbu rakoviny, smůla.

Mám narozeniny, je mi 25 let. Nelíbí se mi to. Už 23 vypadalo jako hodně. Ale tenhle příspěvek nemá být povzdech nad tím, že jsem starej pes.

Svému okolí nejsem lhostejný – dokonce vědí kdy mám narozeniny (a to nemám facebook!). První SMS přání přišlo pár minut po půlnoci. A pak jsem si ráno ve škole přečetl SMS:

„Ahoj, dneska uz mame slavika?“

Neznámé číslo… Říkat narozeninám slavík? Zvláštní. Neva. (Ale kořen slav tomu docela dává smysl.) Přemýšlím, kdo to může psát… Snad nějaká ze spolužaček. Jo, to je možný! Však jsem je zmátl pseudoprofilem na FB.

Technicky vzato facebook mám, ale je to jen takový ghost. Abych byl v kontaktu s lidma, kterých bych se jinak nedovolal… Ano, ten profil musí mít (chtě nechtě) datum narození, tak jsem mu nějaké vybral. A spolužačky mi pak přály, i když měl narozeniny jen ten profil a ne já. Takže by seděla i legenda: „dneska už máme slavíka?“

Jenže jsem byl zrovna offline a nemohl jsem se mrknout, zda-li to číslo odpovídá číslu spolužačky (mám je uložené v mailu), nebo zda to je někdo úplně odjinud. A sotva jsem si to o přestávce ověřil, hned vidím dotyčnou na chodbě. „Jé ahoj, proč jsi mi neodepsal?“ „Njn, já neměl uložený tvoje číslo…“ Už už jsem se nadechoval, že dneska ty narozeniny opravdu mám a že mě dojímá, že si vzpomněla… jenže ona se zeptala „A byl teda Slavík na cvičení?“

A já si oddechl! Káťa není tak bizarní, aby narozeninám říkala slavík! Fajn!

(Ale ve svém věku už si můžu dovolit to, že úplně opomenu jméno cvičícího a všude vidím samé oslavy a narozeniny.)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *