Oživení promocí

Ano, můj postoj k formálnímu oblékání se vymyká standardu. Není mi totiž lhostejné co si obleču, jak se v tom cítím a jak v tom vypadám. Co hůř, moje názory na to, co je vkusné kráčejí mimo hlavní proud. O oblékání a o tom co je slušné a hezké jsem už psal.

Ale tentokrát můžu napsat něco optimistického!

Na bakalářských promocích jsem zjistil, že projde leccos. Měl jsem obuté „pětiprsty“ (pokud se ptáte proč a jak, tak si pročtěte výše odkazovaný článek) a z ceremoniálu mě nevyhodili. Pravda, našlo se dost takových, co na mě koukalo skrz prsty… Ale zjištění, že to prošlo bez závažných výtek zaselo myšlenku, že ani inženýrské státnice nebudu absolvovat v botách do rakve. [Bota do rakve = Bota, která má hlavně nějak vypadat a je lhostejné jak je pohodlná/praktická. V drtivé většině případů má taková bota černou barvu.]

státnice

Abych to neprotahoval, na inženýrské státnice jsem šel v botách, které jsem si sám vyrobil – v sandálech.

Vypadalo to nějak takhle:

ING

Tak divně se tam koukám proto, že jsem den před promocemi škobrtnul při sbíhání schodů . (Mám nateklou polovinu obličeje.)

A víte vy co? Nikdo se na mě křivě nepodíval. Právě naopak. Oni mě ty boty chválili. (Jako jasně, jsou skvělé, ale to byly pětiprsty taky…) Asi že jsem měl na inženýrských studiích lepší spolužačky. (Rozuměj spolužačky s větším rozhledem.) Nebo já nevím. Každopádně z toho mám radost a zaselo to do mě semínko naděje, že Česká společnost možná není tak zoufale konzervativní a zabedněná.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *