Z cyklu „ze života na statku“

Nadpis je trochu imaginativní:

  • nejde o žádný cyklus
  • fotky nejsou pořízené na statku (Ale to je možná jen slovíčkaření.)

Byl jsem doma a chtěl jsem nafotit tátovy černý kozy. (Roky máme doma kozy bílé bezrohé, takže vyštípnutí téhle barevné varianty mě nenechalo chladným.) A jak jsem měl v ruce ten foťák (respektive telefon), tak jsem toho vycvakal trochu víc…

Disclaimer: Nejsem fotograf. Je to foceno smarphonem Nexus S (Na to, že ho mám primárně kvůli internetu, fotí až moc dobře, ale… nějaká technická omezení tu jsou.) Většinou jde o obsah než-li o kvalitu fotek. Když vezmete v potaz útěkovou vzdálenost a pohyblivost jednotlivých zvířecích druhů, tak jsou ty fotky až neuvěřitelně ostré a focené zblízka. 🙂 Na mizernou „světelnou kvalitu“ fotek se asi nemám jak vymluvit. 🙂 (A za ty přepaly se stydím jednorázově tady a nebudu to tedy psát u každé fotky zvlášť.)

 

001

002

Já vím říct o tom kůzleti že je černé, je hodně nadnesené. Ale nálepky „černá koza“ se zkrátka nezbaví (stejně jako její, téměř totožná, ségra – která zrovna spala a o focení nejevila zájem).

004

tátovo (intenzivně fotogenické) prase, který si táta pořídil, aby spořádalo vytříděné (= malé a zelené) brambory z loňské sklizně. A tátu trochu vyvádí z míry to, že prase brambory ani moc nežere.

003

005

Šediváček je králík pemene: „Holandský králík“ barevného rázu „modrý“, ale my (=já) moc dobře víme, že je to Šediváček.

006

007

„užitkoví“ kříženci Burgundského králíka.

008

Králíci, co se dostali na fotku jen díky svým „hřívám“. (Kříženci Holanského japanovitého králíka s nějakým beranem (milovníky sci-fi a genetických manipulací zklamu, „Beran“ je jen další plemeno králíka.) )

009

010

Teď se dostáváme k „mojí zvěři“, tohle je můj nejoblíbenější voláč. Dobře ho rozlišíte podle toho, že se nerad fotí. Vlastně… to vám s rozlišením od ostatních holubů, na naší střeše, vůbec nepomůže…

011

Úplně nejvíc největší naděje celého chovu. Moravský pštros (Bingo, „pštros“ je název plemena – ano! holubi se chovají v různých plemenech – v Čechách figuruje asi 250 plemen) tenhle kus má šupinatou kresbu. Barva směřuje k červené (potomci jeho potomků už budou snad v té pravé červené). A kdybyste podceňovali plemennou hodnotu tohohle kusu, tak vězte, že Moravský pštros šupinatý červený už dávno vymizel. No dobře… já vím. Koho to zajímá…

012

Slabší kresba (křídla by měla být celá „šupinatá“) a barva je na pomezí červená a žluté. Ale to neva, žlutí šupinatí pštrosi se už taky dávno nechovají. Každopádně i tohle je hodnotný kus.

013

Tak já nevím… Mám psát že to je kohout? (Nejspíš plemene Vlaška koroptví, ale dost možná je křížený.)

014

Indičtí běžci. Můžete taky říkat, že to jsou kachny, výstižnější by bylo „kachny co vypadají jako kuželka“, ale nejsprávnější termín je „Indický běžec“.

015

Rek je náš hrdina. Je krásný ,chytrý a už taky dost líný. Snaží se na nás uhrát, že po něm nemáme nic chtít, protože je mu 14 let, ale to ať si zkouší na někoho jinýho. Jo jasně, 14 let – je jasný že brzo umře. Nenabrečíš.

016

Nestrachujte se, Rek je stále naživu, jenom spí. A nestrachujte se ani té velké huňaté věci v popředí.

017

Vypadá obrovsky, že? A je to tím, že je obrovský. Jmenuje se Leon, ale říkat takhle křížencovi plemene Leonberger  mi připadá jako projev nízké kreativity. A tak je to pro mě Fík, Fíkkus, Kus fíku a nebo Šetrouš. Ano, na rozdíl od sestry (majitelky psa) mám nějakou kreativitu (možná až moc – Máme ještě další sourozence, tak je šance, že rodiče mají přeci jen nějaké dítě s optimálním množstvím kreativity.).

018

Pes přes celý dvůr

 

Komentář

  1. Šupinatí pštrosy nevymizeli žluté šupinaté chované 4 chovatelé a červené asi 10 chovatelu

Napsat komentář: Miloslav Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *