Byl říjen, na twitteru mě potkal odkaz na Hrajdivadlo.cz Na první pohled sympatická akce, ale… nevyhovoval mi den, v který byl kurz vypsán a taky to nebylo moc levné.
Máte-li potíže s komunikací a měkkými dovednostmi, zkuste divadelní trénink hrajdivadlo v Praze, Brně a brzy Ostravě http://t.co/i8GtO8vp3v
— Na volné noze (@navolnenoze) October 9, 2015
Ale co už… Zapsal jsem se do kolonky „Chci na jiný termín“. A nedávno mi na mail dorazilo upozornění, že se otevírá nový kurz, který bude uvozen bezplatným setkáním. Středa od 19:00, ideální. Improvizace, divadlo. Navíc zadarmo. Tady nebylo nad čím váhat. Zaregistroval jsem se hned vzápětí.
A pak jsem na to setkání dorazil. Pln očekávání, jsem byl vzápětí (logicky) zklamán. Svět hub nepůsobí útulně. Navíc se mi podařilo dorazit včas (!) (všichni mě znají jako Honzu, který chodí pozdě) a Miloš mě uvítal slovy, že se počítá s akademickou čtvrthodinkou ( = takže teď budu prostě čtvrthodiny čekat…) Ani Miloš jako takový nezískal (na první pohled) moc sympatií… Sorry za upřímnost, ale chlápci s BMI 35+ patří do škatulky „nesympaťáci“. Vzhledovou nesympatičnost dohnala lektorka Ilona. Postupně se trousili další účastníci, a jak jsme tak seděli v kroužku… připadal jsem si jak na terapeutickém setkání :-). Co si budeme povídat, ani v řadách účastníků jsem moc „sympaťáků od pohledu“ nenašel.
Nakonec jsme dorazili všichni (ať jsem spravedlivý – asi dřív, než za těch patnáct minut) a mohlo se začít. Představovací kolečko, klasika no. Pořád jsem dával šanci tomu, že se z toho může stát sympatický večer, ale hřálo mě, že tohle setkání je zadarmo 🙂 .
Pak jsme dali židle stranou a začaly jednotlivé aktivity. Nevím jak se to Iloně a Milošovi podařilo, ale už u té první jsme propadali v záchvaty smíchu. Zábavnost nebo spíš flow narůstalo s každou další aktivitou. Najednou, cca po 30 minutách od začátku, jsem si uvědomil, že se bavím a že mi je příjemně, tenhle stav mi už dlouho chyběl. Potkalo mě flow, radost i zábava. Naše skupinka strašně rychle prolomila ledy ostychu. Zkrátka… něco bylo ve vzduchu.
Kurz skončil. Za dvě a půl hodiny se z nás stali sehraní parťáci, už teď bych se s nima nebál vkročit na pódium. Ano, spoustu toho o sobě nevíme. Mám mlhavou představu o tom, kdo má jakou profesi, kolik má dětí a zda má partnera. Ale.. i tak… jako bychom se znali půl roku. Přitom jsme byli, před dvěma hodinama a půl, úplně cizí lidé.
Miloši, Ilono, nevím jak jste to udělali, nevím zda to všechno nebyla jen šťastná shoda okolností – že se sešla taková skupina lidí… Ale jsem rád, že jsem byl u toho.
Jakože… 500,- za jedno setkání mi pořád připadá jako slušná pálka. Ale pokud budou i další setkání s obdobným nábojem jako to první… Tak to bude dobrá investice.
[A když odhlédnu k tomu, jaké výpalné po mně vyžaduje stát proto, že jsem podnikatel… tak je ten výdaj za kurz pořád směsně málo.]