Šlechtění zvířat (AMGP) je navazující magisterský obor na České zemědělské univerzitě v Praze (ČZU). Samotná univerzita ho charakterizuje následovně:
Šlechtění zvířat – forma prezenční (AMGP)
Absolvent oboru je specialistou ve šlechtění zvířat využitím jak klasických postupů metodami genetiky populací, tak metodami molekulární biologie. Uplatnění nalézá v produkční sféře zejména ve větších podnicích, dále ve službách – šlechtitelské organizace, chovatelských organizace, ve školství, výzkumu, státní správě. zdroj:http://docplayer.cz/1785483-Informace-o-studiu-ceska-zemedelska-univerzita-v-praze.html
Tato charakteristika společně s názvy předmětů (ve studijním plánu), vytvořila sympatickou představu o studijním oboru. Tak se stalo, že jsem se na tento obor přihlásil, udělal přijímací zkoušky a následně ho začal studovat. Co víc! K dnešku už ho mám úspěšně za sebou. A chci o tom něco napsat, protože… poselství příštím generacím a tak vůbec.
říjen 2013, studium začíná
Šlechtění je v podstatě výběr zvířat, která budou rodiči pro další generaci. Složitost spočívá ve výběru těch správných zvířat. Která zvířata jsou ta nejlepší? Jak se to pozná? Jak to měřit a jak vybrat zvířata, která předají kýžené geny? – To jsou, alespoň z mojí zkušenosti, klíčové otázky šlechtění zvířat.
Studium bylo uvozeno předmětem AGA29E – Genetika populací. Měli jsme ho blokově. Tři (nebo čtyři?) přednášky a shodný počet cvičení týdně. Tím pádem jsme měli předmět probraný za měsíc a půl (?). A pak začalo skutečné šlechtění! Na scénu přišel pan profesor!
Profesor Přibyl je skvělý a díky němu jsou skvělé i moje spolužačky
Pan profesor Přibyl (garant oboru Šlechtění zvířat) mi po první hodině přirostl k srdci. Byl nekonvenční, rozbil všechny stereotypy. Hodinu začal anonymní průzkumem, ve kterém zjišťoval, kolik lidí z našeho oboru hraje na hudební nástroj, kolik z nás má na triku nějaké umělecké dílo, a tak podobně.
Ten den jsem usínal s pocitem, že jsem si obor vybral správně. Nutno podotknout, že moje spolužačky z profesora tak odvázané nebyly.
Předměty které učil pan profesor zaplnily rozvrh v místech, kde byla v předchozích týdnech Genetika populací. Najednou ten čas letěl horem pádem. Nové informace jsme sáli jako houby. Hodiny přestaly být vymezené rozvrhem, měli jsme svoji učebnu, do které nám pan profesor zajistil přístup na ISIC, a tam jsme trávili spoustu času (tj. i nad rámec výuky) nad SASem. (To je program, který umí pracovat s velkými daty.)
Byly to zlatý časy. Pan profesor nás učil tak, že se nás ptal. Učili jsem se tak vlastně sami navzájem – z materiálů které jsme měli k dispozici, nebo jsme si je dohledali. Ale občas jsme měli i něco jako standardní přednášku.
Když nám pan profesor položil otázku, tak jsme měli povolené všechny informační zdroje (To bylo dost dobré ke zjištění, že internet nepomůže úplně vždycky). A co bylo hlavní, očekávalo se, že zadané úkoly budeme řešit kolektivně.
Tam někde povstalo sdílené vědomí. Já jsem řekl, jak by se to možná mohlo řešit, spolužačka co si vedla zápisky k tomu vytáhla vzoreček a další to spočítala. Pan profesor nás naučil navrhovat i řešení, s kterýma jsme si nebyli jistí – bez brainstormingu a nejistých postupů bychom k řešení zkrátka nedošli. Pracovali jsme jako tým, nebylo jiné cesty.
A tak se stalo, že jsem za plnohodnotné bytosti začal posuzovat i ty spolužačky, které mi byly zpočátku nesympatické (a/nebo neodpovídaly mému ideálu krásy). Skvělý. Takový kolektiv jsem v jiném školním zařízení nezažil. Takhle kdyby mě někdo kultivoval už na prvním stupni základky…
Nicméně, metoda pana profesora má i stinné stránky. Tímhle postupem se toho člověk naučí výrazně méně, ač si naučené udrží v hlavě delší dobu – ale o to při vysokoškolském studiu zas tolik nejde (tolik moje zkušenost).
Prostě dost dobrý pro nastartování spolupráce mezi studenty a rozvinutí obecných myšlenkových pochodů, potažmo přemýšlení. Ale na načerpaní vědomostí jako takových to není moc efektivní metoda.
studijní plán postavený na hlavu
S tím, jak se první semestr přelil do druhého, jsem začal mít pochybnosti o našem studijním plánu. Valilo se to na nás ze tří stran:
- samotné šlechtění
- chemie
- biotechnologie
Bylo těžký pojmout všechny tyhle směry naráz a proto jsem taky některé předměty nezvládal a opakoval. Kdyby bylo studium jenom náročné, tak by to bylo ještě OK, ale ono bylo ještě docela nesmyslné. Nejprve jsme studovali předměty, ve kterých byla potřeba statistika a programování. A samotná statistika se vyučovala v dalším semestru. Předmět ve kterém by nás učili výlučně programovat neexistoval. A že by to bylo potřeba jako sůl! Šmankote! Jak je možný, že se to neučí!? Chápu, že se do šlechtitelů zvířat cpe chemie a biotechnologie (ač jsou pro výběr zvířat do dalších generací poměrně zbytné), ale proč tam chybí programování – bez kterého je práce s velkými balíky dat takřka nepředstavitelná?! Ale jako cena útěchy je ve studijním plánu předmět AKA11E – Krmení hospodářských zvířat! [Jestli to teď čte nějaký aktuální student, tak vězte, že tenhle předmět se dá zhodnotit jedině v případě, že umíte spát s otevřenými víčky.]
prázdniny 2014
Je květen. Pomalu se před námi rýsují prázdniny o kterých bychom měli plnit praxi. Ale nikdo neví na čem jsme. Chybí nám zápočty a známky ze stěžejních předmětů (Šlechtění zvířat II a Šlechtitelské programy a legislativa), prostě jsme nezvládli zpracovat zadané projekty. (Fakt jsme na tom seděli spoustu času, ale nikdo nevěděl co s tím – sdílené vědomí selhalo. Resp. neměli jsme vědomosti.) Bylo reálné, že budeme mít splněné praxe (20 pracovních dnů) a bude nám to k ničemu – protože nesplníme požadavky pro postup do dalšího semestru. :-/
Nakonec to všechno klaplo, ale na tyhle prázdniny vzpomínám jako na prázdniny plné nejistoty. A že se ta nejistota táhla pěkných pár měsíců…
Třetí a čtvrtý semestr, studená sprcha
A pak začal další ročník, další semestr. A záhy se ukázalo, že hezké předměty už jsou za námi. Do studijního plánu se nám začala cpát molekulární biologie (AGA27E – Genové technologie, AGA35E – Molekulární genetika zvířat, AVA20E – Reprodukční biotechnologie). Měl jsem pocit, že se ze mě stal student jiného oboru, a sice oboru Reprodukční biotechnologie (AMGB). Se studenty tohoto oboru jsme chodili na všechny jmenované předměty. Světe div se, byli v těch předmětech úspěšnější než my, dost možná proto, že na tohle bylo jejich studium zaměřeno v předchozím roce…
Tohle jsem nesl doopravdy těžce. Proč se oni neučili s námi programovat? To by bylo takové zadostiučinění, vidět je jak koukají jako telata na látku, která jim bude pravděpodobně k ničemu a vůbec je nezajímá.
Co hůř! Nejenže jsme studovali molekulární biologii, úplně nám zmizely předměty, které měly nějakou souvislost se šlechtěním zvířat. Už nás nikdo neučil statistiku, programování nebo navrhování rovnic a modelů. Hustili do nás akorát biotechnologie, chemii a veterinu (AVA26E – Prevence chorob hospodářských zvířat). Trapný. Ale přece to studium, teď v půlce, nevzdám. Jedinou útěchou mi byly povinně volitelné předměty. (Splnil jsem o tři víc, než bylo třeba… a vůbec toho nelituju.)
Studium jsem nevzdal, o rok jsem si ho prodloužil a titul jsem po třech letech získal. Rozhodně to nebyl ztracený čas. Ale šlechtit zvířata jsem se moc nenaučil. Škoda.
Studovat či nestudovat?
Upřímně… Vůbec nevím jak poradit někomu jinému. Pro mě byl kus studia snesitelný díky panu profesorovi a díky spolužačkám. Nebýt tohoto, tak jsem to asi na začátku třetího semestru vzdal. A je dost pravděpodobné, že pan profesor nesedne každému – už jen díky svoji nekonvenčnosti…
Samotný obor – Šlechtění zvířat, je mi pořád dost sympatický. Ale studijní plán je postavený tak, že do vás nalívají i chemii a biotechnologie, což je možná až zbytečně vysoká daň. Jsou úhly pohledu, z kterých jsou chemie i biotechnologie ve studijních plánech obhajitelné. Ale podle mě je to jen přítěž. (Která by byla pochopitelná a přijatelná, kdyby do studia zasahovala v menší míře.) V diplomové práci jsem je vůbec nevyužil… Daleko víc bych zhodnotil, kdybych uměl víc ze statistiky a měl lepší programátorské schopnosti, nebo by mě někdo lépe naučil pracovat v programu SAS.