Byl rok 2010 a zápisníky Moleskine byly děsně cool. (Dost možná se říkalo, že je to hipsterské, pokud se tohle slovo užívalo.)
Moje křehká duše podlehla zacílenému marketingu a 120,- putovalo, výměnou za tři notýsky, do chřtánu korporace. Idea moleskinů zní jasně, kapesní notýsek, co může být všude s vámi. Tak jsem notýsek nosil, něco si do něj něco kreslil, něco psal. Později hlavně psal. Byl všude se mnou, stal se stálou výbavou batohu – a že jsme spolu těch batohů vystřídali! (Minimálně 4, pokud mě paměť nešálí.)
Odřené desky nemají vliv na kvalitu obsahu.
Ukázal se jako dobrý pomocník pro poznamenávání a sběr myšlenek (nejen) z knih. Psal jsem do něj úsporně, a ne moc často – proto mi vydržel takovou dobu. Až dnes mu zbývá poslední volný list… A tak milý Moleskin padne někam do archívu (= bude ležet na dně šuplíku a pokaždé, když si v něm budu chtít listovat, tak bude na míle daleko), tak si to podstatné přepisuju sem, hlavně pro vlastní potřebu… Ale třeba něco osloví i vás.
- Asi jsem definitivně out. Chci ze svého života vyřadit zbytné technologie, věci, které mi nic nepřináší, které jen vyžadují moji mentální kapacitu. Které mě blokují od toho, co bych dělat chtěl a snaží se mě přesouvat k tomu, co bych dělat mohl a to jen proto, že to dělají všichni kolem mě, kteří se dali nahučet do toho, že jim to něco přinese. Patrick Zandl, Marigold
- Nemocné děti potřebují více péče, pokud nejsou natolik nemocné, že je lepší nechat je umřít. Dylan Evans, Evoluční psychologie
- Lidská bytost zešílí jen když si to může dovolit. Veronika se rozhodla zemřít, Paulo Coelho
- Ach, znal jsem vznešené lidi, a ztratili svou nejvyšší naději. A tu očerňovali všechny vysoké naděje. Tu žili drze v krátkých rozkoších a za mez jediného dne skoro již nemetali cílů.
„Též duch je rozkoší“ – tak říkali. I zlomila se křídla jejich duchu: ten se nyní plíží a hlodáním poskvrňuje. Kdysi měli, že se stanou hrdiny: teď jsou z nich rozkošníci. Hrdina jest jim hořem a hrůzou. Při své lásce a naději tě však zapřísahám: nezahazuj hrdiny ve své duši! Svatě třímej nejvyšší svou naděj! Tak pravil Zarathustra,Friedrich Nietzsche - Vlaky jedou, a ty které nám ujely jsou nenávratně pryč. Prostě se to už stalo. Ale spousta krásných věcí se ještě může stát. Podstatné není zakonzervovat neškodnou, pěknou minulost. Zásadní je správně volit při rozhodování a krocích současných. A nebát se. Kdo chce letět, musí nejdřív skočit. Žlutý, říjen 2011, Zeměkoule není muzeum, Petr Horký
- Možná že mě opravdu ještě ublížíš. Já sama nevím, co pak třeba udělám. Anebo nakonec třeba ještě ublížím já tobě. Nemůžeme si nic slibovat, ani já tobě, ani ty mně. Já ti můžu říct jen tolik, že tě mám ráda. Na jih od hranic, na západ od slunce, Haruki Murakami
- Krása nejde ruku v ruce s inteligencí, ale pokud se sejdou, pak je nač se dívat i se zavřenýma očima. ODZADU, Pavel Beneš
- Jak je srdce hladové, očekává při první šanci jen tu největší porci. Létající jaguár, Josef Formánek
- Kousnutí nevyléčí ani to, když psa zabijete. Dale Carnegie
- Bez žen jsou muži jenom krutý a špatný vtip. Král krysa, James Clavell
- Když si svoji budoucnost nenaplánuješ sám, tak ti ji naplánuje někdo jinej. Bára
- Vize bez akce je snění. Akce bez vize je noční můrou. Japonské přísloví
- Plakal bych, ale směju se. Proč plakat, když se můžu smát? Prsatý muž a zloděj příběhů, Josef Formánek
- Skutečně nenávidět, to je něco co se člověk naučí až s léty. Stín větru, Carlos Ruiz Zafón
- Lidi, co nemají svůj vlastní život, se vždycky musí montovat do života ostatním. Stín větru, Carlos Ruiz Zafón
- Život je pestrej a nabízí samá překvapení. Buďto jimi budeš trpět, nebo si je užívat – To je jen na tobě. Dušan
- „Rychle, musíš okamžitě se mnou, jsi ve smrtelném nebezpečí!“ „Proč?“ Protože když se mnou nepůjdeš, tak tě zabiju.“ Magický prazdroj, Terry Pratchett
Všechny ty silný prohlášení o zbytečnosti a nepotřebnosti chlapů končí s prvním pavoukem v ložnici.
— matesola (@matesola) January 13, 2014
- Ne, takové věci jako královská koruna mají na většinu chytrých lidí velmi nedobrý vliv. Nejlepší je, nechat vládu na lidech, jejichž obočí se spojí nad kořenem nosu pokaždé, když se pokusí myslet. Soudné sestry, Terry Pratchett
- Ti nahoře si chtějí udržet pozici. Ti uprostřed chtějí být ti nahoře. Ti vespod jsou unavení a touží po rovnosti. 1984, George Orwell
- Podle mého vkusu žádný román není prvotřídní, nejedná-li o někom, koho můžeme doopravdy milovat. Je-li to nějaká hezká žena, tím lépe. Vlastní životopis, Charles Darwin
- „Hele, proč tě vlastně tolik zajímám?“ „Proč? A víš, že ti to ještě sám neumím vysvětlit? Ale možná, že až se párkrát setkáme a popovídáme si, zahraje odněkud Francis Lai a vysvětlení proč o tebe mám zájem se pohrnou jedno za druhým. Možná, že nám k tomu i pěkně nasněží.“ Afterdark, Haruki Murakami
- Jedna z hlavních funkcí přítele spočívá v tom, aby snášeli (v mírnější a symbolické formě) tresty, které bychom rádi uvalili na své nepřátele ale nemůžeme. Konec civilizace, Aldous Huxley
- „Už mi nedůvěřuješ?“ zeptal se „Měla bych?“ „To ti nepovím, v tom právě důvěra spočívá. Že nikdy nevíš, jestli můžeš důvěřovat.“ Kostičas, Samantha Shannon
- Láska, i když předem odsouzená, umí duši vynést do oblak. Vykladačka smrti, Ariana Franklin