I stalo se, že jsem doma (rozuměj u rodičů) objevil kovovou lžičku ladných tvarů. Padla mi do oka a navíc se s ní dobře jedlo. Takovou bych chtěl mít v Praze! Ale přece ji mamince neuzmu (kdoví, od které tety k nám zabloudila a kdy ji tato bude chtít zpět…). Podle nápisu jsem se lžičky nedogooglil.
Tak jsem se rozhodl, že si ji vyrobím. Vzal jsem špalík, nůž s odlamovací čepelí a šlo se na věc.
Já vím, tahle fotka má děsnou kvalitu…
Posléze přišel na řadu brusný papír.
Tady už je vidět, že jsem z držátka (Šmankote, jak se „správně“ jmenuje ta část lžičky, za kterou se drží?) ubrousil zbytečně moc.
Jak je vidět, mám se od Číňanů ještě co učit. Ale i tak to vypadá, že budu se lžičkou spokojený.