Vracím se z běžeckého závodu. Čtu Zlodějku knih a Zusak si mě pomalu omotová kolem prstu. Liesel, ta malá žába to fakt nemá jednoduchý. Až mě hřeje, že já na tom nejsem takhle špatně. Zrovna mě zasáhla pasáž, kde Malá žába zpronevěřila peníze, aby mohla od pěstounů poslat dopisy svojí mámě – kterou už asi semlel nacismus. Pěstounská máma je na žábu dost tvrdá (ač je nastíněno že kdesi hluboko má žábu ráda).
Bouří se ve mně myšlenky: Já mám přece peněz dost, proč je nemůžu té Malé žábě poslat? Možná asi lepší, lidé kteří by si zasloužili podpořit, mají přehršel hrdosti… – tolik moje zkušenost. A já nemám rád, když mě lidi odmítají, tím zvlášť, když by to byla Malá žába.
Už jsem na Dejvické, vlastně… je sobota! Takže je tady Ten trh o kterém pořád píše Pavel Beneš. Jene! tvoje poslední jídlo byla vlastně snídaně, běžel jsi závod… zkrátka… zasloužíš si koláč!
Ve stánku je pani a slečna, obsluhuje mě slečna. Chci celkem tři věci. Ona dvě zabalí do sáčku a řekne 32,- ale já chci ještě tenhle… Aha… bere další sáček, balí a sápe se po kalkulačce, a já říkám: „32 a 12 to by mohlo bejt 44,-“ (vzpomínám na ségru a tátovu hlášku: „Hanko ty jsi prodavačka, ty bys měla umět počítat.“) Slečna si to spočítá a potvrdí můj součet: „44 korun“ Paní ke slečně prohodí něco jako: „Netahej tu kalkulačku mezi zboží a počítej to u pokladny!“ Platím stokorunou a slečna moc netuší co mi má vrátit… Kasy se chápe paní a ptá se slečny kolik jsem měl platit. Je mi hloupě. Dostávám nazpátek 44,- korun. Přejedu pohledem po cenovkách, kouknu se na slečnu – její mimika jasně říká, že je všechno v pořádku. Vzpomenu si na to, jak pěstounská máma peskovala Malou žábu, usměju se na slečnu, poděkuju a odcházím.
A pak mi to došlo, tak k tomuhle je dobré mít dostatek peněz! Můžu dělat milosrdenství a vůbec mě to nebolí. Jasně, těch 12 kaček nic nebylo, a zvlášť když se s tím tady chlubím – to už to skoro vypadá, že jsem si tím chtěl hlavně zlepšit imáž. Ale konečně vidím, že peníze mohou zvyšovat kvalitu života i v případě kdy má člověk pokryté základní životní potřeby!
Děkuju Malá žábo, díky slečno z pekařského stánku. Prosvítily jste mi den!
(Jo a kdybyste si něco tentononc… Tak ta slečna ze stánku nebyla vůbec hezká.)