moje dojmy z třídenního půstu

I stalo se, že jsem se potkal se spolužáky ze střední. Tomáš tam zmínil svůj nový přístup ke stravování a taky řekl,  že si na začátek ledna naplánoval delší půst.

„Cool, do toho jdu taky! Kdy přesně začínáme? “

Někdo to mohl brát jako nezávazné chvástání. Já si to ale vzal k srdci a už od 26. prosince jsem, s trochou nervozity, vyhlížel 2. ledna.
A pak ta středa přišla.

Od půstu jsem neměl žádná očekávání. Chtěl jsem si hlavně otestovat svoji vůli. Měl jsem na mysli, že pro někoho může být půst zdravotním rizikem, tak jsem si řekl, že do téhle skupiny určitě nepatřím.

Na setkání jsme mluvili taky o lidech, co nejedli několik měsíců a vyvázli bez zdravotních následků. Tak jaképak copak.

Teď už hurá k zápiskům z jednotlivých dní:

den první

  • Pociťuju jen samá negativa: Je mi špatně od žaludku. Třeští mně hlava. Soustředění nic moc.
  • Dopoledne jsem nasál pár motivačních článků (Otto Bohuš, Martin Dědina) a těšil jsem se, až se ze mě stane ten očištěný nadčlověk.
  • Odpoledne to vypadalo, že se doopravdy pozvracím, nakonec jsem to ale ustál.
  • Oproti očekávání jsem zvládl večerní gymnastiku s přehledem, energie mi nechyběla.
  • Před gymnastikou jsem si dopřál gurmánský zážitek – uvařil jsem si brusinkový čaj. :-).

den druhý

  • Hlad mě stále rozptyloval. Když jsem byl do něčeho zabraný, tak to bylo v pohodě. Jinak jsem ale počítal minuty do okamžiku, kdy budu zase jíst.
  • Večer jsem měl problém usnout – divný pocit v břiše (to dost možná ovlivnila i namoženost břišních svalů z gymnastiky).
  • Hmotnost moc neztrácím. První den cca 92, druhý 91 kg. (Běžně moje hmotnost osciluje mezi 90 a 93 kg).

třetí den ráno:

  • Na józe jsem měl 100 chutí půst ukončit, tělo mě neskutečně rozptylovalo.
  • Trochu děsivé bylo, jak mě v některých pozicích jógy brněly ruce a nohy. Žádný pozvolný nástup, prostě bum-prásk a nejednou jsem myslel že mi dotyčná končetina exploduje.
  • Říkal jsem si, že si po józe doběhnu pro kefír, nebo grep. (Na to jsem měl zkrátka chuť.)
  • Nakonec jsem odolal s tím, že to odkládám třeba na poledne.
  • Nedá se říct, že bych trpěl, spíš jsem se bavil tím, jak se tělo hádalo s myslí, odhodláním a vůlí.

zbytek třetího dne

  • Odolal jsem.
  • Večer jsem ještě vyrazil běhat (7 km) (šetřím teď kotník, jinak bych běhal i v týdnu a víc) a moje váha poklesla na 90,7 – asi žiju z vody nebo já nevím. 😀
  • Břicho/žaludek (?) se stále drželo svého divného pocitu.
  • Ale vidina blízkého završení mně dodávala na klidu.

čtvrtý den ráno

  • Probudil jsem se v 6:00 a nelenil jsem. – Dal jsem si pár loků kefíru, aby se žaludek pozvolna nastartoval.
  • S návratem k jídlu jsem byl zbrklejší než jsem plánoval. Takže vám raději nebudu vyjmenovávat co všechno a jak brzo jsem snědl.
  • Ale nestalo se, že by mě za to tělo nějako potrestalo. Třídenní půst zkrátka taková darda není.

Závěrem

Nepotkal mě žádný z avizovaných „zázraků“. Ráno jsem se ani náhodou nebudil nezvykle plný energie a svěží. Ale možná je na vině to, že jsem plný energie standardně. Jídlo mi hodně chybělo – spíš jako rozptýlení, požitek, než že bych strádal fyzicky. Ani jsem nijak závratně neztratil na hmotnosti…
A přesto zvažuju, že tohle nebyl můj poslední delší půst. Zase mi to trochu otevřelo oči na poli toho, co si celé roky myslím(e) a co je možné. Lidské tělo má obrovský potenciál. A půst je jedna cest jak můžete prozkoumat potenciál těla vlastního.

Čekal jsem, že po skončení půstu budu mít obří chuť na CocaColu a já mám přitom chuť hlavně na to, abych si o půstu přečetl něco hlubšího, odbornějšího. 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *