Nadpis je trochu imaginativní:
- nejde o žádný cyklus
- fotky nejsou pořízené na statku (Ale to je možná jen slovíčkaření.)
Byl jsem doma a chtěl jsem nafotit tátovy černý kozy. (Roky máme doma kozy bílé bezrohé, takže vyštípnutí téhle barevné varianty mě nenechalo chladným.) A jak jsem měl v ruce ten foťák (respektive telefon), tak jsem toho vycvakal trochu víc…
Disclaimer: Nejsem fotograf. Je to foceno smarphonem Nexus S (Na to, že ho mám primárně kvůli internetu, fotí až moc dobře, ale… nějaká technická omezení tu jsou.) Většinou jde o obsah než-li o kvalitu fotek. Když vezmete v potaz útěkovou vzdálenost a pohyblivost jednotlivých zvířecích druhů, tak jsou ty fotky až neuvěřitelně ostré a focené zblízka. 🙂 Na mizernou „světelnou kvalitu“ fotek se asi nemám jak vymluvit. 🙂 (A za ty přepaly se stydím jednorázově tady a nebudu to tedy psát u každé fotky zvlášť.)
Já vím říct o tom kůzleti že je černé, je hodně nadnesené. Ale nálepky „černá koza“ se zkrátka nezbaví (stejně jako její, téměř totožná, ségra – která zrovna spala a o focení nejevila zájem).
tátovo (intenzivně fotogenické) prase, který si táta pořídil, aby spořádalo vytříděné (= malé a zelené) brambory z loňské sklizně. A tátu trochu vyvádí z míry to, že prase brambory ani moc nežere.
Šediváček je králík pemene: „Holandský králík“ barevného rázu „modrý“, ale my (=já) moc dobře víme, že je to Šediváček.
„užitkoví“ kříženci Burgundského králíka.
Králíci, co se dostali na fotku jen díky svým „hřívám“. (Kříženci Holanského japanovitého králíka s nějakým beranem (milovníky sci-fi a genetických manipulací zklamu, „Beran“ je jen další plemeno králíka.) )
Teď se dostáváme k „mojí zvěři“, tohle je můj nejoblíbenější voláč. Dobře ho rozlišíte podle toho, že se nerad fotí. Vlastně… to vám s rozlišením od ostatních holubů, na naší střeše, vůbec nepomůže…
Úplně nejvíc největší naděje celého chovu. Moravský pštros (Bingo, „pštros“ je název plemena – ano! holubi se chovají v různých plemenech – v Čechách figuruje asi 250 plemen) tenhle kus má šupinatou kresbu. Barva směřuje k červené (potomci jeho potomků už budou snad v té pravé červené). A kdybyste podceňovali plemennou hodnotu tohohle kusu, tak vězte, že Moravský pštros šupinatý červený už dávno vymizel. No dobře… já vím. Koho to zajímá…
Slabší kresba (křídla by měla být celá „šupinatá“) a barva je na pomezí červená a žluté. Ale to neva, žlutí šupinatí pštrosi se už taky dávno nechovají. Každopádně i tohle je hodnotný kus.
Tak já nevím… Mám psát že to je kohout? (Nejspíš plemene Vlaška koroptví, ale dost možná je křížený.)
Indičtí běžci. Můžete taky říkat, že to jsou kachny, výstižnější by bylo „kachny co vypadají jako kuželka“, ale nejsprávnější termín je „Indický běžec“.
Rek je náš hrdina. Je krásný ,chytrý a už taky dost líný. Snaží se na nás uhrát, že po něm nemáme nic chtít, protože je mu 14 let, ale to ať si zkouší na někoho jinýho. Jo jasně, 14 let – je jasný že brzo umře. Nenabrečíš.
Nestrachujte se, Rek je stále naživu, jenom spí. A nestrachujte se ani té velké huňaté věci v popředí.
Vypadá obrovsky, že? A je to tím, že je obrovský. Jmenuje se Leon, ale říkat takhle křížencovi plemene Leonberger mi připadá jako projev nízké kreativity. A tak je to pro mě Fík, Fíkkus, Kus fíku a nebo Šetrouš. Ano, na rozdíl od sestry (majitelky psa) mám nějakou kreativitu (možná až moc – Máme ještě další sourozence, tak je šance, že rodiče mají přeci jen nějaké dítě s optimálním množstvím kreativity.).
Pes přes celý dvůr
Šupinatí pštrosy nevymizeli žluté šupinaté chované 4 chovatelé a červené asi 10 chovatelu