Byla sobota večer, byl jsem v Opavě a směřoval jsem z rodinné smuteční sešlosti zpátky do Prahy – to abych stihl dnešní běh Karla Hubáčka.
Rodinnou sešlost jsem opustil o trochu dřív… Přeci nebudu kvůli pokrevní rodině zanedbávat tu běžeckou. Navíc když bylo po ruce rozumné a rychlé spojení.
Znám svůj časooptimismus a tak jsem na nádraží vyrazil s předstihem – zmeškat tenhle vlak by bylo hloupý. A skutečně, u tabule s odjezdy jsem stál 10 minut předem, jen… pořád nebylo u spoje zobrazené číslo nástupiště a koleje… Do odjezdu zbývala minuta a nástupiště stále nikde.
A pak pak se rozsvítil sloupec s jehož rozsvícením jsem vůbec nekalkuloval…
Zpoždení 10 minut není žádnej Hollywood hlavně proto, že jsem měl v Ostravě na přestup 7 minut… Co teď? Došel jsem se zeptat paní na informace zda neví jestli LeoExpress v Ostravě nečeká. Nebo nakolik je reálný, že ten vlak dožene zpoždění. Žádnou validní informaci jsem z ní nedostal. Kalkuloval jsem s tím, že když se do Ostravy nedostanu včas, tak mi propadne lístek s Leoexpress (215,-) a pak jsem mrknul na jízdní řády.
Třeba bude LeoExpress taky zpožděnej… třeba to ten rychlík do Ostravy stihne o minutku dřív – a to stačí. Přestup na Můstku (tak se jmenuje stanice metra v Praze, kde se kříží linka A a B) zvládám pod minutu (když na to přijde). A tak jsem to teda zkusil.
Jenže on se zpozdil akorát tak ten rychlík do Ostravy. v 20:12 už po žádném LeoExpressu nebylo ani památky. Zašel jsem za paní na informace – zda se nedají z někoho vymlátit peníze za propadlej lístek… Paní byla vstřícná asi jako… Hmm. Vlastně vůbec nebyla vstřícná, ani soucitná… Jestli něco byla, tak stará a tlustá. [Prosté konstatování skutečnosti.]
Přišel jsem o 2 hodiny času o 290 kaček a Hubáčkovu dvacítku. Občas 10 minut udělá hodně. Jasně že jsem zvažoval nějakej brzce-ranní spoj, ale… ani vstávání v půl čtvrtý ráno nezaručovalo, že bych byl včas na startu…
Ale abych nebyl za tendenčního pesimistu.
- Po zvonění na sestřenky jsem si konečně vzpomněl na rozvernou odpověď na otázku Kdo tam?: „Tady Daniel Landa, chtěl bych si s váma promluvit o bibli.“ (A dobrých 5 vteřin mi to věřila.)
- Smáli se mému návratu jen trochu.
- Sestřenky jsou fajn a čas s nima byl jednoznačně hodnotnej.
- A ráno mě čekal tenhle výhled z okna:
(Jasně že jsem si hned říkal, že v tomhle počasí by se běžel Hubáček jedna radost. Ale ten výhled je zkrátka krásnej. Snad i bez toho sluníčka.)
A taky jsem si mohl vyfotit tenhle dům, kterej je moc krásnej. A přitom je to kostka (které jsem většinou ošklivé k poblinkání (eh.. jakýpak většinou – vždycky 🙂 ))
