Dailymile.com je běžecký server (nebo taky běžecká sociální síť). Něco jako Facebook, ale jeho podstatu tvoří běh (vlastně i nějaké další sporty). Je spousta možností jak takřečeného Dalimila používat. Může to být pouze deníček, kam si zaznamenáte uběhnutou vzdálenost, případně čas. Zpětně si pak můžete procházet počty naběhaných kilometrů v předešlých týdnech, měsících. (Je pravda, že na statistiky existují lepší sítě/služby.)
Já k jednotlivých výběhům píšu kratší nebo delší zápisky a kamarádi mě pak zápisky komentují. Já zas komentuju běhy ostatním. Vzájemně se podporujeme, radíme a závidíme si. Občas se takhle dozvím o příjemném běžeckém podniku, nebo zjistím, které běžecké boty jsou fajn a kterým se mám obloukem vyhnout. Takhle to mám já. A je mi dost jasný, že jako student bez hlubších závazků, pociťuju výhody jinde, než třeba táta od rodiny.
Taky je mi jasný, že je spousta prima běžců, pro který nějaký sdílení naběhanejch kilometrů není. A nijak mě to nepobuřuje.
Ale úplně nejvíc mi Dalimil přináší díky té komunitě lidí, kteří jsou „stejně postižení“, a dokáží „poplácat po ramenou“. Marně rodičům vysvětluju že uběhnout 3 kilometry na ovále za 11 minut už je solidní rychlost :-). Zlepšení osobáku, uběhnutí neuvěřitelné vzdálenosti, nebo setkání s divočákem má pak hlubší hodnotu, než kdybych si to nechal pro sebe, nebo o tom vykládal kolegům z práce. Nejednou se stane, že mě k delšímu/rychlejšímu běhu motivuje zápisek spoluběžce z virtuální sítě. A když jsem na běhání moc línej (mysl by chtěla, ale tělo odmítá), tak se k běhu nakonec odhodlám hlavně proto, aby si o mě běžci z Dailymile nešeptali že neběhám 🙂
Dailymile je asi jediná virtuální siť která mi vytváří kamarády i ve skutečném životě, a to je pro mě z celého Dalimila to nejhodnotnější.
Tolikhle se nás sešlo na Hervis půlmaratonu:
DM crowd na Hervis půlmaratonu, fotila Lucka K. – dík za souhlas ke zveřejnění (2013)