Nejsem knížní celebrita… ale stejně mi to nedalo. Inspiroval jsem se @Lisarah a Petrem Václavkem, a sdílím svůj úhrn knih přečtených v uplynulém roce 2013. Knížky jsou seřazeny podle toho jak mě uchvátily, začínám od nejlepších.
Odkud se berou dobré nápady (Steven Johnson) je skvělá knížka od skvělého autora, kterou jsem blahořečil v samostatném článku.
Děj románu Germinal (É. Zola) se odehrává v hornické kolonii. Hodně naturalistické čtení, které si zároveň udržuje nadhled, nelíčí svět černobíle a nahlíží na události z pohledu mnoha postav.
Námořník na koni (I. Stone) je biografický román o Jacku Londonovi. Už jsem četl Londonův životopisný román Démon alkohol, a nutno podotknout že Irving Londona nastínil v realističtějších barvách. Nevěděl jsem, jestli se mám těm životním kotrmelcům smát, nebo soucitně brečet. Mimochodem, víte jak London zemřel? (Všichni z mého okolí nad jeho smrtí kroutili hlavou.)
Lidi jsou lidi, občas se chovají jako zvířata či krysy a někdo je ve svém počínání natolik aktivní, že je z něj přímo Král Krysa (J. Clavell) Poutavé a napínavé čtení z prostředí věznice.
Posel (M. Zusak) Kdyby autor pojal závěr trochu realističtěji, tak by byl Posel v hitparádě výše. Nicméně, výjma zmíněného závěru je knížka parádní. Z hlavní postavy se stává superhrdina, ale ne proto, že by uměl vystřelovat pavučiny, běhat obrovskou rychlostí, nebo měl ohromnou sílu… Prostě se jen chová správně.
Už dlouho se mi nestalo, že by mi kniha naháněla hrůzu… Stín větru (C. R. Zafón) to dokázal. Ale je to obsáhlé dílo – 457 stránek, a těch děsuplných je po skrovnu.
Třicet let na zlatém severu (J. Welzl) Paměti Jana Welzla, které se staly knihou zejména díky obětavé práci novinářů, kteří poslepovali vzpomínky do jakž takž uceleného příběhu. Možná proto je kniha tak pozoruhodná. Ale má i slabší pasáže, u kterých jsem se nudil. A nejzapeklitější je, že se nikdy nedozvíme co všechno autor skutečně zažil, a co si pamataval nepřesně nebo si to příikrášlil.
Britannia Road 22 (A. Hodgkinson) a Zlodějka knih (M. Zusak) mi tak nějak splývají. Příběhy lidí s pohnutými osudy, kteří jsou (zdaleka ne svoji vinou) ve svízelných situacích, ale pořád nacházejí sílu rvát se s životem, což mi nalilo optimismus do žil.
Taky jsem toho přečetl dost od Terryho Pratchetta a nezbývá mi, než ho směle doporučit. Některé kusy jsou slabší, nekteré čtivější. Ale nestalo se mi, že bych některý příběh nedočetl nebo u něj usínal nudou. Třeba postava Mrakoplaš mi vyloženě přirostl k srdci. Pokud chcete doporučit konkrétní příběh, tak prosím: Otec prasátek, Pyramidy nebo Stráže! Stráže! jsou podle mě to hodnotnější.
O čem mluvím, když mluvím o běhání (H. Murakami) Srdce každého běžce nad touhle knihou zaplesá. Běháte-li, tak si ji přečtěte. A pokud ne, tak si ji přečtěte i tak, třeba vás k běhu přivede ;).
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel (J. Jonasson) O tomhle díle jste určitě už něco zaslechli, že? Je to fajn čtení. Ale pokud hledáte něco s hloubkou, myšlenkovým přesahem… tak jste na špatné adrese, prostě jen pouplární literatura. Nic víc, nic míň.
Mluviti pravdu (J. Formánek) je zatím to nejhodnotnější co z Formánkovi ruky vzešlo. Hlavní dějová linie si mi líbila, ale dost mě otravovala intermezza, kterýma je hlavní děj přerušen.
Kolapsy složitých společností (J. A. Tainer) Úvod je zajímavý, ale postupně kniha zabředává víc a víc do odbornosti… to jsem se už ztrácel. Shrnutí již zkolabovaných civilizací bylo poutavé, zejména pak rekapitulace společných rysů kolapsu.
Utrpení za pokladnou (A. Sam) Lehké, oddechové čtivo. Pohled do duše pokladní, která není strojem, ač to tak mnohdy působí.
Naopak nejslabší knížka roku 2013 je: Kam se poděl můj sýr? (Spencer Johnson) Celou dobu jsem si říkal: „To si ze mě snad dělají srandu.“ Písmena jak v knížce pro prvňáky, spousta „illustrací“ Zkrátka… snažili se někde posbírat těch sto stránek, aby knížka měla alespoň nějaký objem. Navíc ta americká motivační forma… Myšlenek po skrovnu a pořád dokola… Jediná myšlenka, která stála za povšimnutí je: „Co bych dělal kdybych se nebál?“ To teď už víte, a nemusíte tedy s knížkou ztrácet čas.
Přidávám odkaz na Petrův přehled knih za rok 2013. A taktéž na ten můj za rok 2014.
Když už jsme u toho čtení, vřele doporučuju Databázi knih. (Bez toho souhrnného přehledu knížek co jsem v uplynulém roce přečetl, by tenhle člének vznikl jen těžko.) A pokud si účet založite (nebo ho už máte), tak se můžete kamarádit s mým profilem :-), inspirovat se s literaturou v průběhu roku a nemusíte čekat na další roční shrnutí.