Rok se s rokem se sešel, koukám na úhrn přečtených knih. Ty nejlepší zde zveřejňuji. Řazeno od nejlepších.
Nonstop knihkupectví pana Penumbry (2013, R. Sloan)
Lehké čtení. Předvídatelný děj, postavy nejsou prokresleny do kdovíjaké hloubky… A přesto je knihkupectví pana Penumbry na vrcholu mojí hitparády, protože se mi zkrátka strefilo do noty.
Jantarové oči (2013, V. Kadlečková)
Jantarové oči kniha, která má svoji knižní jmenovkyni. Což jsem nevěděl, nejdřív jsem si přečetl tu od Kvasnici. (Je taky fajn, ale spíš jen na prolistování. 🙂 ) Ale zpátky ke Kadlečkové. Jantarové oči jsou první díl z pentalogie Mycelium. A s ohledem na to, že jsou první 4 díly vydané… Není důvod otálet se čtením. Krásně prokreslený svět, čtivý děj… skvělé čtení.
Gottland (2007, M. Szczygieł)
Pokud bych měl z přečtených knih doporučit jednu jedinou, tak by to byl Gottland. Věřím, že v knize naleznete dost zajímavostí, někdy až překvapujících. Ať už jde o Baťu a Zlín, Stalinův pomník, a nebo pochodeň 2003.
Steve Jobs (2011, W. Isaacson)
Jobsův životopis asi nemusím představovat – mám pocit, že jsem poslední kdo ho četl. Je to čtivé, dech beroucí… a navíc se dozvíte nemalou porci faktů o člověku, který zásadně ovlivnil svět, stejně jako o samotných produktech a společnostech, které měly (mají) s Jobsem nějakou spojitost.
Lovci kožišin (1965, H. Ingstad)
Severskou literaturu mám rád. Helge popisuje to, co si na severu sám prožil, nejde o vykonstruovaný román. A přesto to nejsou nudné deníkové zápisky.
1Q84: Kniha 1 a 2 (2012, H. Murakami) a 1Q84: Kniha 3 (2013, H. Murakami)
Od Murakamiho jsem toho přečetl spoustu. Mám jeho díla rád, a 1Q84 tento dojem jen umocnil. Snad jen… škoda toho sluníčkového závěru.
Šest let mezi Eskymáky (1963, J. Jaeger)
Severská literatura z pera krajana (ač tomu příjmení Jaeger nenasvědčuje). Forma knihy je mnohem spíš deníková než románová. V knize jsou i nudnější pasáže, ale stálo za to je překonat.
O štěstí a smyslu života (1996, M. Csikszentmihalyi)
Podnětné čtení, které mi nahlodalo pár stereotypních pohledů na svět. A přineslo mi taky trochu toho optimismu. Kniha se nesnaží být návodem, spíš informuje a inspiruje.
Kolumbus nebyl první (1971, H. Ingstad)
První část knihy zabývající legendami se mi moc líbila. Postupně je, na můj vkus, už moc dokumentaristická, vědecká…
Z Hubeňoura tlouštíkem a zase zpátky (2013, D. Manning)
Mě jakožto bývalého tlusťocha kniha samozřejmě oslovila. Psal jsem o ní v samostatném článku. Jako návod by se mi moc nezamlouvala. Ale Drewův příběh a popis pocitů jsem si přečetl rád.
Konec civilizace (2010, A. Huxley)
Zajímavý (s největší pravděpodobností utopický) pohled na budoucnost lidské civilizace. Líbí se mi, jak je kniha nastavena dvousečně. Některé věci jsou v „novém pojetí světa“ evidentně zvrácené, ale kniha zbytečně neodsuzuje, nekritizuje. (Mimochodem toto je první kniha, k jejíž přečtení mi dal podnět vyučující a já ji přečetl do konce, jedním dechem a rád. :))
Hráčský instinkt (2006, J. Zeh)
Z téhle knihy jsem si neodnesl pěkný pocit, ale… Myšlenky a úvahy, které kniha zapříčinila jsou hodnotné. Už jsem o ni něco málo napsal samostatně.
Pokud hledáte další inspiraci pro čtení, tak mrkněte na moji hitparádu z roku 2013, nebo k Lisarah či Petrovi.
1Q84 – sluníčkový závěr 🙂 🙂 🙂