Sedmidenní půst

Nápad držet sedmidenní půst nespadl z čistého nebe. S půsty si už nějakou dobu zahrávám. Rok 2019 jsem odstartoval s třídenním půstem. Zaujalo mě to tehdy natolik, že se od té doby vždy jeden den v týdnu postím.

Za ty dva roky jsem udělal jen pár výjimek (cca čtyřikrát jsem postní den zcela vypustil). Taky bylo dost takových dní, kdy jsem půst přerušil obědem. (Což je i tak výkon – si to zkuste 🙂 ).

S jedním postním dnem v týdnu jsem spokojený. Obohacuje mě to a pomáhá regulovat hmotnost. [Kdysi jsem byl neuvěřitelně tlustý a od té doby hodně řeším, kolik vážím.] A hlavně! Když si jídlo jeden den odřeknu, tak mi následně víc chutná.

Teď už k samotným zápiskům z jednotlivých dní.

1/7

Celý den OK, až odpoledne lehká nespokojenost s tím, že jíst budu až za tak dlouho.
Pří běžném, denním půstu, jsem měl večer už jídlo takřka na dohled. Ale týden… to je dlouhá doba. Pokouším se to brát s nadhledem.

2/7

Krize. Celý den jako v mlze. Odpoledne mě rozbolela hlava, celkově mi bylo nijak.
Vysvobozením byl až běh, ač jsem běžel pomalu (6km v tempu 6:10…), tak po běhu už mi bylo dobře.
V myšlenkách jsem se hodně vracel k půstu, co jsem držel před dvěma lety (Odpoledne mi bylo podobně blbě jako tehdy).
Celkově je náročný, že mě máloco rozptyluje a tak mám dost času na myšlenky o chutích.

3/7

Převratný den.
Ráno přetrvávala krize. Bolest hlavy, žaludku, trocha vrávorání. Po procházce (za deště) už vše OK.
Na procházce mě zasáhlo množství vizí. Takových věcí co bych mohl dělat!
Vzápětí jsem si uvědomil, že s každou vizí je ve hře i riziko selhání, tak jsem se zase uklidnil a držím vize na uzdě. (Přišlo mi, že jsem v úplně jiné myšlenkové sféře. Nemám s tím zkušenost, přesto se domnívám, že takhle nějak fungují lehké drogy.)
Při herním večeru jsem byl u stolu s vyskládanou hostinou a kdovíjak mě to nesužovalo. – To mě překvapilo a potěšilo.

Tady jsem si dělal naděje, že přišel TEN zlomový okamžik a že už to bude snadné.

4/7

Všechno už je cajk.
Osolil jsem si čaj a řeknu vám! Takový gastronomický zážitek jsem už dlouho nezažil.
Je mi z toho zábavně, ale zároveň chápu, že to až tak vtipné není.
Odpoledne jsem zvládl trénink stejně jako ostatní, standardně vyživovaní.

Tip na osolení jsem převzal z knížky Kompletní průvodce půstem. Škoda, že jsem si to nepřečetl dřív – třeba bych si tím ušetřil krizi v druhém dni.

5/7

Zklamání, to je slovo dnešního dne. Poprvé (v půstu) jsem měl přerušovaný spánek doprovázený neodbytným kručením břicha.
Vyrazil jsem na běh, na prvním kilometru jsem ještě věřil, že se probudí ketogeny a poběžím jako stroj.
Hmm, tak ne, výkon zdaleka není jako v normálním režimu. Každé cca 2 km jsem musel přecházet do chůze.
Normálně nemám problém dosáhnout na tempo 4:00 (na jeden, dva km) dneska ani náhodou, na kilometru bych měl co dělat, abych stlačil tempo pod 5:00.
Ketogeny, kde jste?!
Osolený čaj se stal mojí zálibou.
Od cca odpoledne bojuju s chutěma a taky mám „stažené břicho“.
Koupil jsem si Magnesii – na první napití v ní bylo spousta chutí :). Ale uklidňující účinek se nedostavil.
Celý den mě hřeje alespoň to, že už to byl den číslo 5. Takže mě čekají už jen dva dny. Věřím, že to dotáhnu.
Kdybych měl v plánu půst na 14 dní, nebo jen 10. Tak bych to asi vzdal.

Ketogeny jsou látky, které tělo vytváří při spalování tuku (ketóze). V běžném režimu tělo tuky nepálí, má totiž dost energie z cukru (glukózy), kterým tělo zásobujeme. A nemusí jít přímo o sladkosti, stačí sníst trochu ovoce a zeleniny a ketóza se nedostaví.

6/7

Probudil jsem se ve 2 ráno. A pak už jsem pořádně nezabral. Přesto jsem se v průběhu dne necítil ospale. Spíš mě provázela dlouhodobá únava.
V průběhu dne mě sváděla spousta chutí. Večer to bylo už takové utrpení, že jsem si řekl, že trpět nemusím a půst jsem lehce přerušil.
Dal jsem si dva plátky sýra a dvě kolečka salámu.
Nijak zvlášť si to nevyčítám. Byl to chladnokrevný kalkul, ne neuhlídaný impuls.
Domnělou ketózu jsem si tím nenarušil. A kalorická bomba to taky nebyla.

7/7

Sedmý den byl dnem vítězství. Po probuzení jsem si spočítal, že do dalšího jídla nezbývá ani den a bylo mi dobře :).
Byl jsem docela zaměstnaný, tak den hezky utíkal. Odpoledne jsem si začal vařit vývar z hovězích kostí. To byl to zážitek.
Vlastně to není až tak složité, jen časově náročné – pokud se to člověk učí –ideální záležitost pro půst.
Jason Fung řadí vývar mezi povolené tekutiny/potraviny během půstu. Já ne.
Hmm, mno… po uvaření vývaru jsem nakonec hrnek vypil.

V průběhu vaření jsem se byl proběhnout. 11.82 km, tempo 6:13. Nic převratného, ale pocitově rozhodně lepší, než pátý den.

Jason Fung je autor Kompletního průvodce půstem.

Shrnutí

Návrat k jídlu

Při běžných, denních půstech, návrat k jídlu nijak neřeším. Sedm dní mi ale připadalo jako pádný argument pro zodpovědnost. Připravil jsem si už zmíněný vývar a na první dva dny jsem si ještě naplánoval udržení ketózy – jídelníček bez cukrů. (Kalkuloval jsem s tím, že jídlo mi dodá energii a já pak budu běhat ještě víc a ještě dál a spálím, jsa v ketóze, ještě víc tuku.)

Hmm. Mno. To že člověk zvládne sedmidenní půst ještě neznamená, že má silnou vůli co se stravování týče. Cukry jsem si vydržel odpírat den a půl. A přejedl jsem se už první návratový den. 🙂 Pozitivně hodnotím, že krom pocitu přejedenosti mě to nevytrestalo.

Zhubnul jsem?

Moje hmotnost se poslední roky pohybuje v rozpětí 90-92 kg. No dobře, občas, když se nacpu, tak to vyletí i přes 93 kg. A naopak, po postním dni, kdy jdu ještě navíc ráno běhat, se klidně dostanu na 87,9. (Pak vypiju půl litru vody a mám zase 91 :-D. )

Nevážil jsem se úplně pravidelně. Navíc váhu mohlo zkreslit množství vody v těle. Ale aspoň přibližně.

den3.4.5.6.
hmotnost (kg)88,587,987,487,1

Dělal jsem si naděje, že bych si mohl posunout standardní hmotnost třeba o kilo na 89-91 kg… Ani náhodou, s návratem k jídlu se navrátila i původní hmonost.

Aktualizace: Po třech měsících soudím, že jsem nějaký tuk přeci jen setřásl. Dlouhodobě vážím o půlkila, kilo méně. :-).

Závěrem tedy soudím, že pravidelný půst může fungovat jako nástroj k udržování hmotnosti. Avšak, pokud jde o zázračnou ztrátu hmotnosti, tak tu umí půst zařídit jen krátkodobě.

Kdybych náhodou někoho inspiroval…

Nerad bych tímhle článkem působil jako špatná inspirace. Půst je prima, avšak… nemusí být pro každého. Nejdřív si o půstu přečtěte něco víc a začněte zlehka.

Jak jsem psal výše. I pokud postní den přerušíte obědem, tak je to slušný výkon.

Když je řeš o půstu, tak jsou z toho automaticky diskvalifikovány děti. Ano, pokud jste ve vývinu, tak vám může půst uškodit. Pokud i tak toužíte po nějaké výzvě, tak se můžete na den v týdnu (nebo měsíc v roce), zříct třeba sladkostí. (Já se takhle v lednu zříkám sycených nápojů a jeden den půstu je oproti tomu úplné nic.)

Další zkušenosti s delšími půsty

Tady Otto je vyloženě postní nadšenec. Berte ho raději s rezervou. Já jsem se k takovému nadšení a výkonosti nepropůstoval.

Zápisky Martina Dědiny mi připadají reálnější a trochu podobné mojí zkušenosti.

Jana Bejčková má k půstu úplně jiný přístup než já… A možná proto může být zajímavé, jak půst vnímala.

A ještě dávám odkaz na Aniččiny zkušenosti s přerušovaným půstem.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *