Tohle je text, který jsem toužil najít v době, kdy jsem včelám vůbec nerozuměl. Píšu ho sám pro sebe, do minulosti. Pokud máte stroj času, tak mi článek pošlete – klidně už do roku 2012 – pravděpodobně si tak najdu cestu ke včelám dřív.
Pro kontext
V březnu 2022 jsem si pořídil včely. Knihy o včelách jsem četl už předtím. Dokonce jsem si onehdy, na ČZU, zapsal předmět včelařství… Avšak, náznaky porozumění přišly až se včelami v úlech – najednou jsem měl velkou motivaci, když jsem se strachoval, že se mi vyrojí, anebo kompletně opustí úl. Po půlroce už se nějak orientuju. Takže prosím, můžeme přejít k mým… hmm, spíš dojmům než zkušenostem.
V čem tkví složitost včelaření
Je to prosté. Existují desítky různých způsobů, jak ke včelám přistupovat. Ty se pak mísí, mnohdy si protiřečí a člověk neví čemu věřit. Je pak snadné nabýt dojmu, že včelaření je složité. Desítky možných variantu úlu, nespočet rámkových měr, dokola omílaný „včelařův rok“. A spousta dojmologie bez vědeckých podkladů.
Včelaři, jak jsem je, za ten půlrok poznal, jsou tradicionalisti. Myslím, že nejlíp to popsal Martin Žufánek, ač v jiném odvětví.
Předloni jsme měli v sadech takovou nadúrodu ovoce, že jsme ho museli prodávat. Sedmdesátiletý děda přijel pro dvě stě kilo švestek, díval se na naši kvasírnu a říká: Cože, tady vám kvasí ovoce? Vy tu ale vůbec nemáte to mračno mušek! Nevěděl jsem, o co jde, protože kvas máme hermeticky uzavřený v nerezových nádržích. No počkejte, řekl děda, já mám kvas v bečce, na bečce igelit, kolem spousta octomilek a ty přece vytvářejí ten alkohol – jak alkohol vzniká u vás? Děda byl přesvědčený o tom, že octomilky padají do kvasu a záhadným způsobem přetvářejí cukr na alkohol. Taky byl hrdý na to, že nahoře vznikne takzvaná deka, hromada plesnivého ovoce, chápete to? Do našeho kvasu se nedostane molekula vzduchu, když to pak otevřeme, je nádherně červený, nenajdete stopu plísně, ponoříte tam ruku a olíznete nádhernou šťávu, je to zážitek…
zdroj tady
A ani ve včelaření není nouze o dojmy podpořené tradicí. Tím pádem se včelař začátečník dobere i spousty složitostí, které se na tradice nabalily a nedávají žádný smysl.
Pak je tady hromada věcí, které mají smysl, ale nejsou tak zásadní (takže je můžete, pro začátek, vynechat). Klíčové je, aby vám včelstvo přežilo. Všechno ostatní, například: Značení matek, vytáčení medu, medomety, drátkování rámečků, mezistěny, tavení vosku… Je na druhé koleji. Nejdřív potřebujete včely pochopit, efektivní vytěžování medu počká.
Kdybych si sám sobě mohl zpětně poradit, tak bych si doporučil abych se netrápil s literaturou, která má nějaké dočinění se svazem včelařů. (Typický autor je František Kamler.) Jen do vás hustí co a kdy dělat a úplně nevysvětlí proč.
Abych vám pomohl se základní orientací, tak vám popíšu tři zásadní životně důležité problémy se včelami.
První problém včel
Kleštík včelí, často zmiňovaný latinsky: Varroa destructor.
Včely mají i jiné parazity a nemoci, kleštík je ale všudypřítomný zabiják. Najde si cestu do každého úlu a pokud není tlumen, tak včelstvo schvátí. (Takhle to platí minimálně v klimatických podmínkách české republiky.)
Kleštík je parazit. Do úlu se dostane se včelami, které ho zanesou z jiného úlu. Ehm, zdá se to neuvěřitelné, ale ty poctivé, pilné včely si vzájemně kradou zásoby z úlů… Kleštík škodí tím, že saje hemolymfu z včelího plodu i z dospělých včel. Samička kleštíka klade vajíčka do komůrky k včelím larvám, těsně před zavíčkováním. S každou takhle obdarovanou larvou se pak líhnou tři, čtyři další kleštíci (a rozmnožovací cyklus kleštíka může zvesela pokračovat). V sezóně se včely množí hodně, literatura tvrdí, že denně může včelí matka naklást až 2000 vajíček… To je spousta příležitostí pro množení kleštíka. Včelstva zamořená kleštíkem jsou pak logicky oslabená.
Kleštíka lze omezit třemi způsoby. Ano, načetl jsem si toho dost. Šarlatáni by přidali ještě šlechtění včel na varroatoleranci. (Můžete mi prostě věřit, že to je utopie?) Kleštíka lze decimovat:
- chemicky
- mechanicky
- termicky
Každá z metod má svá úskalí. Pojďme se na ně kouknout.
Chemicky
Plošně uznávané a propagované opatření. Moudří včelaři to nazývají léčením včel. Ehm. Přitom jde vždy o tlumení počtu kleštíků. Vidím v tom několik úskalí:
- Koncentrace účinných látek je nastavena tak, aby bylo zdecimováno co nejvíc parazitů a co nejmíň včel. (Ano, včelám, které by měly být léčeny, to ubližuje.)
- Včelám zamořujete celý životní prostor v úle. (Ale při správné aplikaci jsou v medu prý jen stopová množství reziduí. – Ano, v době aplikace je všechen med zpravidla vytočený – mám na mysli med budoucí.)
- Účinné látky špatně prostupují k zavíčkovaným larvám/kuklám včel (takže i k nakladeným vajíčkům kleštíka)
- Účinnost není stoprocentní. Nějací roztoči vám v úle zůstanou a zase se namnoží. Aplikace účinných látek je tak rutinní.
Mechanicky
Metoda propagovaná Václavem Smolíkem. (Sám o sobě mluví jako o opylaři.) Václav vychází z předpokladu, že všichni parazité se množí ve včelích komůrkách, se včelím plodem. Takže dvakrát do roka vyřeže plod z plástů a zahodí ho pryč.
Co si budeme. Je to hodně alternativní přístup. Jakož celé Václavovo počínání. (Například, od včel si bere jen minimum medu.)
Uvádím ho zde proto, že je to přístup funkční a obejde se bez použití léčebných přípravků. A taky je v principu jednoduchý, nenáročný na pomůcky.
Velké negativum spočívá v pracnosti. Je to ale v souladu s Václavovou filosofií. Opylař by stejně neměl patnáct úlů… A s jedním, dvěma včelstvy té práce s vyřezáváním plodu zas až tolik nebude.
Termicky
Včelí plod odolává vyšším teplotám než plod Kleštíka včelího. Takhle prosté to je. Ovšem, realizace je náročnější.
K dispozici jsou na trhu dvě zařízení. Varroa Terminator a Termosolární úl. Obě řešení jsou finančně nákladná a mezi včelařskou veřejností panují značné rozpory o funkčnosti.
Parádní je, že se tahle metoda také obejde bez chemických zásahů.
Závěrem ke kleštíkovy
S Varroa destructorem je zkrátka opruz. Nějak s ním včelař bojovat musí. Vždy to stojí čas, peníze a výsledky jsou sporadické.
Tady jsem chtěl napsat, jak se fajnově včelaří v Australii, od letoška už tam ale kleštíka mají taky :-/
Druhý problém včel
No… tohle je mnohem spíš problém včelaře, než včel. Mám na mysli rojení.
Nechceš aby se ti včely rojily. Roj se musí chytit – sklepnout do rojáčku (nebo třeba do krabice) a dát do nového úlu. Místo jednoho silného včelstva máš dvě poloviční. A dvě poloviční včelstva mají dohromady menší produktivitu než včelstvo silné. Silné má totiž něco jako úspory z rozsahu.
Mně se prozatím osvědčil protirojový chov trubců. (Marně hledám odkaz na online popis metodiky. Obsáhle je popsaná v knize Myslet jako včela.)
Protirojový chov trubců (označovaný též jako metoda BLV) ve zkratce: Dej včelám dost prostoru ke stavbě trubčích komůrek a ony už nebudou mít potřebu posílat svoje geny do světa prostřednictvím rojů.
Zatím jsem tedy rojení řešit nemusel. Ale jedna sezona se 4 včelstvy není žádná zkušenost.
Metod na potlačování rojení jsou jinak mraky, většina mi připadá zbytečně pracná. Například: Prohlížet včelám často úly a propichovat naražené matečníky. (Matečník je speciální včelí komůrka z které by se vylíhla další matka – ta je pro rojení nezbytná).
Prima je, že rojení hrozí jen část roku. Od jara do června, říkali. (Pak už by si nový roj, který by teoreticky odletěl do světa a založil si v příhodné dutině nový úl, nestihl opatřit dostatek zásob aby přežil zimu.)
Třetí problém včel
Zima. Článek píšu na začátku září. Horečné včelí přípravy na zimu se chýlí ke konci. A já doufám, že budou mít včely zásob dost, že jim v úlech nebude zima (a nebudou muset nadměrně spotřebovávat zásoby). Postřehy sem možná časem doplním. Momentálně mi držte prosím palce.
Literatura
Z celého článku je jasné, že tíhnu k alternativám. A nejinak tomu bude s doporučenými zdroji. (Hlavní viník je Pachtýř od dubu To on mi doporučil zapovězenou knihu.)
- Včely jinak Výše zmíněná jako zapovězená kniha. V téhle knize se vyplatí rozečíst každou část a po první stránce, zvážit, zda stojí za dočtení. Je to vlastně takový rozcestník ohledně toho, co vše je možné.
- Přirozený život včelstev versus člověk 2N úl si asi jen tak nepostavím, ale příběh takového zapáleného výzkumníka mě těšil.
- Myslet jako včela Konečně kniha, která popisuje jak včela žije. Tady jsou uloženy souvislosti! Mrzuté, že je autor po smrti. (Těch zvídavých mailů, co bych mu jinak napsal!)
- Dokud jsem neměl vlastní úly, tak pro mě bylo přelomové tohle video. Je tam pěkně ukázané z čeho všeho se úl skládá a jak to vypadá.
- A včelařský must see je určitě dokument More than honey Jo, pravděpodobně jste ho už viděli, ale co kdyby náhodou… Žádné praktické rady tam nepotkáte, ale ty záběry!