Velikonoce a Eliáš

[Tohle je poprvé, co publikuji text jiného autora (samozřejmě s jeho svolením). Napsal ho Eliáš. Eliáše znám dlouho. Nejdřív nám jezdil na tábor jako účastník, posléze jako vedoucí. Tenhle text mi přistál v mailu jako reakce na moje Velikonoční poselství (prostě takové zamyšlení, co s Velikonoci nemělo moc společného.)

Samotný Eliášův text vznikl jako úvaha na „mládež“. Označením „mládež“ se rozumí setkání mladých křesťanů, kde se zpívají písničky, čtou úvahy a vedou se nad nimi rozpravy. Ano! Tohle se děje v našem ateistickém Česku! 🙂 I já jsem na mládež svého času chodil.  😉 Tahle Eliášova úvaha je čerstvá a dost vystihuje problémy (a nepochopení) které mám s Velikonoci spojené i já, zkrátka… připadá mi jedině správné dostat tento text víc na světlo :-). ]

Je to tu. Před pár dny mi přistál ve schránce e-mail s prvním popřáním hlubokého prožití svátků. Házím za hlavu všechny předchozí nápady a využívám vhodné doby. Dal jsem své jméno do názvu, protože se chci zamyslet nad svým vztahem k tomuto svátku, otevřít téma a trošku se pobavit nad tím, jak Velikonoce dnes já a vy prožíváme.
Začnu svou dosavadní zkušeností. Jako malý jsem se pochopitelně seznámil dříve se všeobecným pojetím Velikonoc než s tím křesťanským. Tedy možná ne seznámil, ale rozhodně jsem se na něj víc těšil. Zajíčci, pomlázky a sladkosti získané během pondělního dopoledne pro mě představovaly veškeré naplnění tohoto ročního období.
Před pár lety jsem koledování zanechal. Naštěstí se jednalo o aktivitu, u které ten konec přišel nevyhnutelně, za což jsem rád a upřímně, už nikdy nechci koledovat znova. No, vraťme se křesťanství, jako jsem se k němu vrátil já. V tomto období jsem totiž konfirmoval, začínal chodit na mládež a obecně se mi ta víra začala trošku rozjíždět. Co ale s Velikonocemi?
Nasadil jsem cestu ignorance. Samozřejmě jsem ono období měl stále v úctě. Jen moje praktikování vypadalo tak, že jsem maximálně v neděli zašel do kostela a bylo. Přiznám se, že i letos mě nejvíc láká využít prázdniny, které jsou s těmito svátky spojeny, nějak pracovně. Znáte to, maturita na obzoru, hafo projektů v hlavě, člověk si připadá, že programuje míň než by měl a tak. Ech, to jsem to vzdal dost brzo. Nemluvě o tom, že půst také nedržím. Hlavně teda proto, že mi přijde hloupý. To se ale dostáváme do jiné kapitoly. Můžu svůj pohled na něj rozvést potom v diskuzi.
Vraťme se k Velikonocím. Samozřejmě znám ten text. Pro jistotu jsem si ho i před programem ve všech čtyřech verzích přečetl. Ani jeden z evangelistů se nezmiňuje o žádném slavení. Událostem předchází ustanovení Večeře Páně a jsou pochopitelně zakončeny Ježíšovým vysláním Dobré zprávy. Zmínka o pravidelném každoročním připomínání se neobjevuje ani jednou. Kdyžtak mě někdo znalejší opravte.

Rozhodl jsem se o tom trošku pobádat. Jak slavili tuto roční dobu původně židé, jak křesťané, co dnes a tak. Ještě jednou říkám: zapomeňte na vajíčka a koledy 😀 Tomu se oklikou vyhnu.
Ježíš byl ukřižován během Pesachu, což je jeden ze židovských svátků. Dost možná ten nejsložitější. Logicky tedy zahrnuje množství pokynů, slavnostních jídel, čtení z knih, modliteb atd. Tak například: je povolen jíst pouze nekvašený typ chleba zvaný maces. Dále prvorození musí držet půst. Cha, tak to mám štěstí, že mám starší sestru. Aha, prvorození muži. :/ Také se za dob Jeruzalémského chrámu prováděla oběť beránka.
Sám si nedokážu představit, že bych dnes popsané i nepopsané činy vykonával. Nevidím moc velký smysl v té tradici, na které židi tolik staví, ale k tomu se teď nechci dostávat. Zkrátka Pesach – další svátek se spoustou specifik. S naším slavením nakonec kromě data a drobné symboliky nemá moc společného.

Naštěstí křesťanská tradice není tak radikální. Většina toho, co jsem našel, zmiňovala jen slova jako „slavit“ a „připomínání“, nic konkrétního. Maximálně nějaké zvonění zvonů a průvody. O tom jsem se ale musel dočíst, žádného účastníka sám neznám. Pro nás ostatní pár bohoslužeb a to je vše. Někteří si ještě ze soboty na neděli střihnou noc plnou modliteb zvanou vigilie. Žádné přikázané postění a obětování ve stylu židů.
Jenže co já dnes? Mám zůstat jen u bohoslužeb? Nebo ještě strávit celou noc vzhůru v kostele? Obětovat beránka? Hm, to asi není třeba. Myslím si, že to jde zvládnout i mnohem „nenáročněji“.
Můžu začít přečtením příběhu z Bible. Hm, dobře, to už jsem udělal. Jelikož mu sám sotva tak dobře rozumím, mohu si ho nechat vyložit někým v Písmu obratnějším a poslechnout si zmíněná kázání. Začíná to zapadat do sebe a zní to líp než pobíhání od domu k domu a mávání pomlázkou. Já vím, já vím, tenhle světský happening nastává až v pondělí a můžete mě chytnout za slovíčko s tím, že obě události se dají v pohodě sfouknout nezávisle na sobě. Snad chápete, že už jsem došel k tomu, že já tyhle dvě akce nechci nijak propojovat a poněvadž je jedna mnohem důležitější než ta druhá, budu tu nešťastnou muset vypustit.

Zpátky k tématu. Máme už začátek – Písmo a bohoslužby. Můžeme to využít jako odrazový můstek. Ježíš nás posílá kázat evangelium nezávisle na čase. „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky.” Žádné „jen o Velikonocích“. Měli bychom se tedy k naší víře vracet pořád. Cedit dobrý příklad, kudy jdeme. Hm, hezká představa.
Ve skutečnosti to s námi hází nahoru a dolů. Někdy se cítíme jako největší křesťani pod sluncem a jindy jen klesáme pod tíhou všech těch chyb, které děláme. Jednou z nich je dost možná i to, si někdy myslet, že jsem nejlepší křesťan. Jednou jsme obětaví, milí a bdělí, jednou zas sobečtí, posmívající se a líní. Často radši preferujeme postel než kostel.
Možná teď vrtíte hlavou, o čem to mluvím, protože máte v plánu devět bohoslužeb, nakrmíte stovku bezdomovců tím jídlem, které jste během drženého půstu ušetřili, a už se připravujete na přednedělní nespaní. Dobře vy.
My ostatní, kteří jsme to tak daleko nedotáhli, můžeme aspoň využít toho volna o Velikonocích a vrátit se ke všem těm tématům. Otevřít Bibli, skočit si do kostela. Upozorňuji, že pro mě osobně je čtení Bible dost výjimečná aktivita a taky jsem svých pár bohoslužeb letos vynechal.
Zkusme se zamyslet nad tím, co nám ty staré knihy říkají. Dejme si na chvíli stopa – v pátek, v neděli nebo klidně až za měsíc, prostě někdy. Zastavme se a ujišťeme se, že naše skutky mají smysl. A taky, že víme, proč tam ten Ježíš před dvěma tisíciletími umřel.


Chápu, že můj text nebyl nic spešl, tak teď radši nechám mluvit vás. Jak to vidíte vy? Máte v plánu nějakou speciální akci? Nebo jen klasický sjezd s rodinou? Co hodláte letošní Velikonoce udělat?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *