Romantický pohled na minulost
Tenhle článek je jen (prach)sprostý výstřižek z knihy Racionální optimista. Ale mě tahle pasáž zkrátka zaujala. Tne totiž do živého – svým způsobem vidím minulost lákavou i přes zmíněná negativa. 🙂 „Připomínat…
Nejlepší knihy přečtené v roce 2014
Rok se s rokem se sešel, koukám na úhrn přečtených knih. Ty nejlepší zde zveřejňuji. Řazeno od nejlepších. Nonstop knihkupectví pana Penumbry (2013, R. Sloan) Lehké čtení. Předvídatelný děj, postavy nejsou prokresleny…
Offline jízdní řády
Je tu řeč o androidí aplikaci CG Transit, kterou s sebou nosím pár týdnů v telefonu a nemůžu si ji vynachválit. Oproti klasickým jizdnirady.idnes.cz je fakt vymakaná, a co je hlavní! Funguje offline. Nemůžu se…
kniha Hráčský instinkt
Je tu řeč o knižním díle Hráčský instinkt, pokud plánujete knižku číst, tak vězte, že v tomhle zápisku prozrazuju leccos ze samotného děje… Hlavní děj se točí kolem tří postav: Ada je…
Z tlouštíka (skoro)hubeňourem
Inspirací ke článku je mi kniha Drewa Manninga: Z hubeňoura tlouštíkem a zase zpátky. Poděkování si zaslouží @trianhart – bez jeho recenze bych po knize nesáhl, ač jsem o ní už pár…
Bežecké závody které doporučuju
Výčet běžeckých závodů, které mi připadají fajn, natolik, že (s největší pravděpodobností) neprohloupíte, když je poběžíte taky. Seřazeno chronologicky. Nadpis závodu je zároveň odkaz na propozice, pokud tento není, tak to…
Až budu mít titul
Až budu mít ten titul (teď myslím plnotučnej třípísmenkovej), tak: Si udělám řidičák na auto a na traktor – a pak budu u Matěje jezdit s traktorem, který bude mít dvojmontáž! (Tzn. traktor co…
Jak mi v Bille zvedli náladu.
To si takhle v Bille stojím ve frontě a když přicházím na řadu, tak periferně zahlédnu slečnu pokladní. A ta slečna pokladní říkala : „Kdy mi to jede?“ To jsem tedy moc nechápal……
Ze zubařského křesla
Gamety rodičů mi daly do vínku různé geny. Z některých jsem nadšený (183 cm je prostě optimální výška, nechtěl bych ani o kousek míň či víc.), některé mě štvou (nemám rozsahy v kotnících…
Labutí romantika z metra
Bylo úterý večer, doprovázel jsem ji k metru (rozuměj k dopravnímu prostředku, nikoliv k měřidlu/jednotce délky). Hodiny nad eskalátory ukazovaly 22:18:13 (nebo tak nějak) a já říkám: „Ha! Ještě čtyři minuty a je tu labutí…